V roce 1996 šokoval Austrálii útok střelce, při kterém v ruinách bývalé koloniální věznice zavraždil útočník 35 návštěvníků. Vláda v reakci na to zpřísnila zákony povolující civilistům nošení poloautomatických zbraní. Zatímco v dekádě před masakrem v Port Arthuru bylo podobných útoků 11, po omezení poloautomatických zbraní zemi zatím žádná masová střelba nepotkala.
Po pondělním útoku v Las Vegas, kde zahynulo 58 lidí, nabízí Austrálie Americe s epidemií šílených střelců pomoc. „Můžeme poskytnout naše zkušenosti,“ uvedla australská ministryně zahraničí Julie Bishopová, která však dodala, že nechce ovlivňovat rozhodnutí zákonodárců USA ani tamní veřejnosti.
Po zpřísnění benevolentních pravidel pro držení poloautomatických zbraní tradičně volají především američtí demokraté. Naděje na úspěch je přitom nevelká – zatím vždy totiž podobná snaha v Kongresu ztroskotala.
Zpřísněné zákony v roce 1996 v Austrálii například zakázaly soukromý prodej zbraní, nařídily jejich povinnou registraci a navíc zavedly nutnost uvést při koupi poloautomatu důvod, přičemž „sebeobrana“ mezi ty povolené nepatří. Počet vražd spáchaných střelnou zbraní klesl mezi roky 1995 až 2006 o 59 procent.
„V Austrálii se v tomto ohledu člověk cítí bezpečně, i když v poslední době se mluví o tom, že se i policie bude silněji vyzbrojovat,“ řekl webu ČT24.cz producent australské veřejnoprávní televize a rozhlasu SBS Filip Koubek.
Fakt, že se Austrálie dává v zámoří za příklad, není podle něj výjimečný. „Dělo se tak i směrem k Evropě při vrcholící migrační krizi,“ dodal.
Před rokem 1996 na tom přitom byla Austrálie s právy na držení zbraní podobně jako Spojené státy, upozornil americký server Slate.com. Tasmánský masakr však zemí otřásl. V historické koloniální věznici tam střelec poloautomatickými zbraněmi 28. dubna zavraždil 35 lidí. Během 12 dní pak nově zvolený premiér John Howard oznámil mezistranickou dohodu s regionálními vládami na přípravě opatření, která mají opakování podobných případů zamezit.
Reforma spočívala v rozsáhlém odkupu více než 600 tisíc poloautomatických brokovnic a pušek, což představovalo pětinu veškerých zbraní v Austrálii.
Státní výkup zbraní přitom funguje do současnosti. Pravidelně jsou navíc vyhlašovány amnestie na přihlášení neregistrovaných zbraní. Při té poslední, mezi letošním 1. červencem a 30. zářím, nahlásilo nebo odevzdalo zbraně bez obav z obvinění 28 tisíc lidí.
Na rozdíl od Česka či USA, kde je běžné vlastnit zejména krátké zbraně, je Austrálie z pohledu laika téměř výhradně „pušková“. „Má to svůj důvod a historický kontext,“ vysvětluje Koubek. Austrálii lze podle něj rozdělit na dva odlišné světy – město, kde je i nůž v kapse z hlediska práva problematický, a farmářský venkov, kde je vlastnictví pušky opodstatněné. „I běžní lidé ale mohou dlouhé zbraně vlastnit pro sportovní a lovecké účely a někteří je tak mají i ve městech,“ uzavírá.
