Vrchlabí - Život a práci českých vědců v náročných podmínkách polárních krajin přibližuje výstava muzea ve Vrchlabí. Dokazuje, že ačkoli jsme malá země vzdálená od obou pólů tisíce kilometrů, přínos českých polárníků pro vědu rozhodně není malý. Navíc expozice mapuje největší úspěchy českých polárníků.
Prvními exponáty, které padnou návštěvníkům do oka, jsou boty ušité ze sobí kůže, ve kterých v roce 1969 geolog Josef Sekyra jako vůbec první Čechoslovák stanul na jižním pólu, a vlajka, která tam při té příležitosti zavlála.
„Začínáme koncem 19. století, až se dostáváme po současnou největší aktivitu v polárních krajích, a to je otevření naší stanice v Antarktidě,” hovoří o rozsahu výstavy její spoluautorka Milena Kociánová. Polárník Stanislav Fischer na výstavu osobně přivezl oblečení, ve kterém na začátku šedesátých let v Antarktidě studoval kosmické záření. „To byl rok 1963, když jsem tam přezimoval, to už je pěkná řádka let. Byl to výjimečně teplý rok, měli jsme nejnižší teplotu 78,4°C.”
Vernisáž vrchlabské výstavy se zároveň stala českým zahájením Mezinárodního polárního roku - projektu označovaného za největší v posledních padesáti letech. Zabývat se má hlavně výzkumem vlivu klimatických změn. Česká republika má dva projekty, jen je na Špicberkách a jeden na Antarktidě. Čeští polárníci jsou v terénu i v těchto dnech. Nejvýznamnější expedice je na ostrově Jamese Rosse u Antarktidy, kde byla nedávno otevřená česká stanice.
