České Budějovice/Ústní nad Labem – Čechů pracujících v zahraničí stále přibývá. V loňském roce jich bylo víc než 90 000. Zaměstnání v cizině láká hlavně obyvatele příhraničních oblastí. Jen z jihu Čech jezdí pravidelně pracovat do sousedního Rakouska víc než 2 500 lidí. Naopak v Ústeckém kraji se dojíždění do Saska zatím moc nerozšířilo. Podle úřadu práce i personálních agentur je důvod jasný – lidé neumí německy.
Do Rakouska jezdí pracovat hlavně lidé z Českých Budějovic, Jindřichohradecka nebo Českokrumlovska. „Mohu jmenovat například Vyšší Brod, kde do zahraničí jezdí každý desátý člověk,“ říká Jiří Kotek z českobudějovické pobočky Českého statistického úřadu.
Zaměstnávání za hranicemi inspirovalo i české podnikatele. Pro své krajany například jeden z tuzemských dopravců zřídil speciální českoněmeckou autobusovou linku, která Čechy vozí do práce. Denně vypravuje dva spoje, na ranní, odpolední a noční směny. Autobusy jezdí z Prachatic a Strakonic do Pasova, vytížené jsou hlavně v zimě.
Minimální mzda je v Rakousku trojnásobná
„Vyplatí se to. V Čechách není takové ohodnocení a od vstupu do Schengenu máme stejná práva jako Němci,“ pochvaluje si Miroslav Drabeš, který dojíždí do práce v Německu každý den už šestnáct let. Jako dělník si u našich západních sousedů vydělá průměrně 200 až 300 korun za hodinu, montéři mohou počítat i s pětistovkou. Podstatně vyšší než česká je rovněž zahraniční minimální mzda, například v Rakousku trojnásobně.
„Češi mají zájem hlavně o nekvalifikované, pomocné či sezónní práce. U těchto profesí nejsou takové požadavky na jazykovou vybavenost a potřebnou kvalifikaci,“ uvedl Miroslav Chytil, manažer služby EURES ČR, která zprostředkovává práci v cizích zemích. Dodal, že tamní podnikatelé hledají lidi hlavně do hotelnictví, gastronomie, pečovatelství a inženýrství.
Každodenní přejíždění hranic ale není záležitostí jen pracovníků v méně kvalifikovaných profesích. Týká se i odborného personálu. Třeba do zemské kliniky v rakouském Gmündu dojíždí lékaři i zdravotní sestry. „Já bydlím hned tady vedle ve Velenicích, v Česku jsem ještě nepracovala,“ říká mladá lékařka Veronika Hronková. „Máme tu český personál na chirurgii, ortopedii i na interně,“ vypočítává zástupce kliniky Manfred Mayer.
Úřad práce rozjede kurzy němčiny
Sehnat si práci za hranicemi by mohli i obyvatelé na druhé straně republiky – v Ústeckém kraji, který sousedí s německým Saskem. Podle úřadu práce a personálních agentur jim v tom však brání nedostatečná znalost němčiny. Přestože je poptávka tamních firem poměrně široká – od strojírenství, přes gastronomii, zdravotnictví až ke službám – v celé spolkové zemi našlo práci kvůli jazykové bariéře jen asi 2 500 Čechů.
„Znalost německého jazyka na určité úrovni je v podstatě tím největším problémem,“ poznamenala Leona Bláhová z ústeckého úřadu práce. Stejné zkušenosti má personální agentura v saské Pirně, která dává práci pouhé stovce Čechů. „Nejdůležitější je němčina, zaměstnanec musí minimálně rozumět a pochopit, oč v práci jde,“ zdůraznil ředitel agentury Ralph Hahnel.
Celoevropskou databázi ověřených volných pracovních míst najdete na webu www.eures.europa.eu nebo www.eures.cz.
Za neznalostí němčiny stojí podle sociologů nepříznivá sociální skladba obyvatelstva a vysoká nezaměstnanost. „Pak je logické, že znalost cizích jazyků je slabší,“ míní Jaroslav Koutský, děkan Fakulty sociálně ekonomické na ústecké univerzitě.
S výukou němčiny bohužel úřad práce nyní nepomůže. „V rámci rekvalifikačních kurzů to dnes není možné,“ potvrdila Leona Bláhová. Vytížené nejsou ani jazykové kurzy němčiny v regionu. „Nesetkala jsem se s takovým studentem, který by řekl, že se přišel naučit němčinu proto, aby mohl získat nové zaměstnání,“ tvrdí Jana Ondysová z jazykové školy Skřivánek.
Stát by nicméně mohl pomoci výuce němčiny už příští rok. Úřad práce totiž plánuje spustit projekt, ve kterém by zájemci o práci v Sasku prošli intenzívním kurzem němčiny. Tím by jejich šance na uplatnění na německém trhu práce výrazně vzrostly.
