Osice - Při nedávné olympiádě v Londýně zazněla česká státní hymna čtyřikrát. Hrdě ji zpívaly tisíce lidí. Ve stejné chvíli, kdy k jejím tónům stoupala vlajka vzhůru, však možná spadl další kus stropu z památníku jejího skladatele. Dům Františka Škroupa, vybudovaný z národní sbírky, stojí od roku 1928 v Osicích nedaleko Hradce Králové. Poslední desetiletí chátrá a nutně potřebuje opravu. Stát však třináctimilionovou investici podpořit nehodlá.
Škroupův dům - kdysi slavné, nyní bolavé místo Osic. Od sedmdesátých let dům pozvolna pustne a chátrá. Osice, které byly přiděleny pod správu sousední obce Lhota pod Libčany, nedostávaly na jeho údržbu peníze. Před patnácti lety nechal starosta Osic Stanislav Bydžovský (nezávislý) zpracovat studii, podle které by oprava Škroupova domu stála přibližně 13 milionů. Vesnice, která má ročně na celý svůj provoz k dispozici 4 miliony korun, však nedokáže péči o Škroupův dům sama zaplatit. Někdejší ministr kultury Dostál podle starosty ke 200. výročí Škroupova narození nejprve slíbil finanční pomoc, později se však ke splnění slibu neměl. Do veřejné sbírky, která stále probíhá, tak nejvíce peněz dali zase jen místní obyvatelé. Z vybraných dvou set tisíc přispěli více než polovinou.
Zapomenutý vlastenec musel za prací do Holandska
Před dvě stě jedenácti lety se v učitelské rodině Dominika Škroupa v Osicích narodil pátý syn – František. Když mu bylo třiatřicet let, napsal v té době ještě neznámou divadelní skladbu. „Vznikla písnička, kterou si lidé naprosto spontánně, aniž jim to kdokoliv diktoval, povýšili na národní hymnu. A ta se později stala i státní hymnou. Zřejmě proto, že do značné míry odpovídá naší národní povaze a zrcadlí ji. Nejen v textu, ale i v hudebním projevu,“ popisuje spisovatel a historik Zdeněk Mahler.
Skladatel se však doma za svého života uznání nedočkal a zemřel v Rotterdamu, kam musel odejít za prací. V Čechách o jeho zkušenosti nebyl zájem. „Je u nás takové nepsané pravidlo, skoro zákon, že ten, kdo udělá něco podstatného a kloudného pro vlast, si to musí pak odpykat,“ uvedl Mahler. Až v roce 1928, při oslavách 10. výročí samostatného Československa, se lidé v tehdejší vlastenecké euforii rozhodli postavit Škroupovi v jeho rodné vesnici památník. Skladatelův rodný dům – někdejší dřevěná osická škola – už byl v té době zbořený a hrob má dodnes Škroup v Rotterdamu, a národ chtěl nějak autora státní hymny uctít.
Česká státní hymna
Píseň, kterou si český národ vybral ze svou hymnu, pochází z původní hry Josefa Kajetána Tyla Fidlovačka. Zpívá ji slepý houslista Mareš na ševcovské pouti Fidlovačka v Nuslích.
Hudba: František Škroup, text: Josef Kajetán Tyl
Kde domov můj, kde domov můj.
Voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách,
v sadě skví se jara květ, zemský ráj to na pohled !
A to je ta krásná země, země česká, domov můj,
země česká, domov můj !
Dům byl postaven ze sbírky, podobně jako Národní divadlo
„Na ten dům přispívali Češi. Každý si mohl zakoupit cihlu,“ popisuje dobový leták Markéta Kabelková z Českého muzea hudby. „Dávali na to ze svého. Jako když se stavělo Národní divadlo,“ uvedl bývalý starosta Osic Jaroslav Kalenský. Dohled nad výběrem projektanta pro stavbu placenou z národní sbírky měl slavný architekt Josef Gočár. V Osicích tak vyrostl malý kulturní dům ve stylu české meziválečné moderny. Na jeho otevření přijely do malé vesnice tisíce lidí. Slavnosti otevření domu se osobně účastnili ministři Milan Hodža a František Udržál. Ve třicátých a čtyřicátých letech zde ve velkém sále vystupoval herecký soubor Škroup, pořádaly se zde taneční zábavy a plesy, místní škola sem chodila cvičit.
