Svatý Hostýn - Již poosmnácté se na vrcholu Svatého Hostýna na Kroměřížsku konala tradiční pouť bývalých politických vězňů. Takzvaná muklovská pouť je připomínkou dlouhých let ve vězení, mučení a smrtí lidí, kteří se nesmířili s totalitním režimem.
Jejich osudy jsou děsivé a poutavé zároveň. Co osud, to jiný příběh. Leu Žídkovi je dnes 78 let. Komunisté mu neumožnili složit maturitu. Rozhodl se proto odjet dostudovat do Německa. Při pokusu o přechod státních hranic byl ale zadržen: „Měli mě tam převézt dva agenti, kteří se vydávali za ilegální pracovníky, ale byli to agenti-provokatéři, spolupracovníci STB, takže místo do zahraničí mě dovedli do kriminálu,“ zavzpomínal Žídek. Jeho vyprávění je pak už plné tragických momentů. Ve vězení strávil osm roků, musel pracovat v jáchymovských uranových dolech. Vzpomínky na kruté časy strávené za mřížemi se mu v mysli vrací dodnes.
Letošní pouť muklů byla výjimečná. Poutní mši totiž sloužil jeden z nich – Dominik Duka. Represe spojené s politickým vězněním zažil na vlastní kůži hned dvakrát. Nejdřív ještě jako dítě chodíval navštěvovat svého vězněného otce, v osmdesátých letech byl potom zavřený sám. Jeho slovům naslouchalo v hostýnské bazilice na pět stovek lidí, většinou starších šedesáti let: „Mladí lidé k tomu mají trochu daleko. Není to ale jejich vina, je to vina celého systému, který nedokázal vytvořit přechod mezi komunismem a demokratickou společností, především pak v oblasti školství,“ postěžoval si politický vězeň František Šedivý.
Muklovské pouti se rok od roku účastní stále méně bývalých politických vězňů: „Odcházíme, to je přirozené,“ posteskl si Šedivý. „Ale přidávají se k nám potomci našich mrtvých kamarádů a také sympatizanti, takže to naše společenství je stále hodně široké,“ dodal. Komunistický režim poslal do vězení na dvě stě tisíc lidí. Muklovská pouť je setkáním těch, kteří přežili. Takových je v současnosti už jen okolo dvou tisíc.
