Ostrava - Funkcionalistická Lískova vila podle návrhu bratrů Šlapetových ve Slezské Ostravě je jednou z mála vil, které mají statut národní kulturní památky. Na rozdíl od pražské Müllerovy nebo brněnské vily Tugendhat se ale v Lískově vile stále bydlí. Majitelé dům postupně, i s pomocí dotací renovují.
Vilu s terasou postavenou na nepravidelném půdorysu navrhli v polovině třicátých let minulého století pro notáře Eduarda Lísku bratři Čestmír a Lubomír Šlapetovi. Její ojedinělá prostorová a tvarová bohatost vychází z organického funkcionalismu. Architekti oceňují zvláště její zasazení do svahu a začlenění do krajiny. „Tato vila se může postavit vedle brněnské vily Tugendhat i vedle Müllerovy vily v Praze,“ je přesvědčený historik umění Martin Strakoš. Hodnotné jsou i různé detaily, které se díky péči majitelů dochovaly. Jsou tam původní zásuvky, vypínače, kliky, zasouvací dveře, svítidla, umyvadla i unikátní horkovzdušné topení.
Členové rodiny se o dům s rozlehlou zahradou starají, jak můžou. Na opravy dostávají i dotace. V poslední době prošly renovací například okna v ústřední místnosti. Nyní připravují opravu zimní zahrady. Komplexní proměna, třeba jako v případě brněnské vily Tugendhat, Lískovu vilu zřejmě nečeká.
„Je dobře, že dům slouží k bydlení a že jeho funkce je stále naplňována. K tomu se ale váže komplikace, že jeho obyvatelé vyžadují určitý standard. Je nutné vilu mírně modernizovat, ovšem tak, aby nebyla narušena její autenticita,“ uvedla ředitelka Národního památkového ústavu Naďa Goryczková.
Dům koupila v roce 1970 tehdejší primářka dorostového oddělení v nemocnici ve Vítkovicích Drahoslava Doležílková. Chodila kolem něho do školy. Když si chtěla v roce 1970 s manželem koupit rodinný dům, nevěřila vlastním očím. Mezi inzeráty byla i Lískova neboli Šlapetova vila. Národní kulturní památkou se stala až v roce 2008.
Majitelé jsou si vědomi hodnoty vily a snaží se zachovat její původní ráz. Jsou vstřícní i k památkářům a veřejnosti. Čas od času ji otevírají zájemcům. Nejbližší prohlídku plánují v létě. Jinak tam žijí bez omezování. „Oproti normálnímu bytu je rozdíl v tom, že prostory jsou hodně velké. Máme tady volnost pohybu, ale složitější je to například s úklidem nebo péčí o zahradu,“ uvedl syn majitelky vily Petr Doležílek.
Podívejte se na dokument o Lískově vile z cyklu Příběhy domů z roku 2011 ZDE.
Bratři Šlapetovi
Bratři-dvojčata Lubomír a Čestmír Šlapetovi se narodili v roce 1908 v Místku (dnešní Frýdek-Místek). Studovali průmyslovou školu v Brně a Akademii umění a uměleckých řemesel v polské Vratislavi. Úzce spolupracovali v letech 1930-1936, kdy měli ateliér v Moravské Ostravě s pobočkou v Praze. Stavěli především rodinné vily na Ostravsku, Opavsku, v Beskydech nebo na Olomoucku. Patří ke špičkovým představitelům takzvaného organického funkcionalismu. Protože se netěšili přízni socialistického režimu, řada jejich projektů zůstala jen na papíře. Čestmír v šedesátých letech emigroval do Německa. Tím se nad jejich prací doma nadlouho zavřela voda.
