Litoměřice - Litoměřická galerie výtvarného umění se už čtvrtý rok snaží pomáhat mentálně postiženým z tamního střediska Českobratrské církve evangelické. Galeristi ale nechtějí, aby klienti Diakonie byli jen pasivními diváky. A tak vzniká výjimečný projekt.
Zkuste to jako pan Šalamoun. Podobnou výzvu, jakou teď slyšeli na výstavě tvůrce populárního maxipsa Fíka, dostávají klienti litoměřické Diakonie už čtvrtý rok. Pokaždé, když se v galerii představuje nový umělec. „V tom právě je výjimečnost tohoto projektu,“ říká Olga Kubelková ze Severočeské galerie výtvarného umění Litoměřice.
Nápad se velmi zalíbil i malíři Jiřímu Šalamounovi. Výtvarné snažení je totiž pro klienty Diakonie samozřejmou součástí jejich terapie. Jenže chvíle, kdy mohou tvořit přímo před lidmi a autory v galerii, je pro ně svátkem. „Tady najednou vidí úplně jiný svět a na něj vlastně reagují,“ vysvětluje kurátor výstavy Jan Rous. „Je výborné, že sem chodíme,“ pochvaluje si jeden z klientů litoměřické Diakonie. „Když řekneme, že jdeme do galerie, tak jsou šťastní, opravdu šťastní,“ popisuje jejich prožitky arteterapeutka Eva Líbalová.
Kontakt klientů Diakonie s galerií nekončí dnem vernisáže. Ke každé nové výstavě se opakovaně vracejí. Někdy i měsíce. „Oni jsou naprosto bezprostřední, v tom je právě ta kvalita jejich práce. A jsou to často naprosto úžasné věci,“ přibližuje výsledky jejich práce Olga Kubelková. „V každém případě je to něco navíc. A to je vždy dobře,“ souhlasí Jiří Šalamoun. „Nakonec jsme i my zjistili, že se od nich něco naučíme a dokážeme ten svět vidět zase jinýma očima,“ uzavírá Olga Kubelková.
Je to pro ně zážitek. Tak mluví terapeuti z litoměřické Diakonie o dnech, kdy jejich svěřenci mohou tvořit na místech, kde vystavují význační výtvarníci a hned dodávají: Je to zážitek na dlouho.
