Domažlice – Ani 57. ročních Chodských slavností v Domažlicích se neobejde bez tradičních koláčů, vyšívaných západočeských krojů a hudby. Kromě zábavného programu a náboženské pouti se můžou návštěvníci ve speciální dílně naučit třeba hru na dudy. Přípravy slavností jsou rok od roku složitější. Chodsko si ale díky nim drží výjimečné postavení originálního kulturního regionu.
Chodové umějí každoročně slavit už několik let. Původně se jednalo jen o vavřineckou pouť na uctění svatých. Od konce 19. století se ale do programu dostala i zábava a v roce 1955 přivítalo západočeské město první Chodské slavnosti. „Jsou svátkem chodského folkloru. Soubor Mrákos slaví 50 let výročí existence, takže jsme letošní ročník věnovali hlavně tomuto tématu,“ uvádí ředitel Městského kulturního střediska Domažlice Kamil Jindřich.
O správnou atmosféru v celém městě se starají kejklíři, muzikanti a vypravěči starých příběhů. „To hlavní, co tady může Chodsko nabídnout, je lidová hudba,“ dodává Jindřich. Organizátoři dbají na to, aby většina vystupujících pocházela z Domažlic a okolí. Hlavní program běží na dvou scénách. O správnou atmosféru se ale po celém městě starají.
Odborník na regionální kulturu Jiří Patočka:
„Chodsko je jeden z mála dochovaných regionů, kde přežívá tisíc let stará kultura. Je to v podstatě poslední výspa jakýchsi regionálních specifik.“
Udržování lidových tradic je ale náročné. „Celkem dohromady, kdybych si nechal ušít nový kroj, tak bych potřeboval tak šest až sedm tisíc,“ odhaduje jeden z vystupujících. Kromě peněz se musí investovat čas, zkušenosti a hlavně velké úsilí. O tradice však mají zdejší zájem už od malička. „My máme ve škole v našich souborech tak přes sto dětí. Každý rok nové,“ pochvaluje si ředitelka ZUŠ Domažlice Jiřina Holoubková.
Udržování místních zvyků a kultury se vyplácí. Na Chodské slavnosti a vavřineckou pouť dorazí ročně přes 80 tisíc lidí. A oblíbené jsou i folklorní akce v průběhu roku.
