Nová designová dílna Zašívárna v Brně dává seniorkám možnost uplatnění i v pokročilém věku. Takzvané vyšívací babičky do ní mohou docházet a tvořit výrobky, které si zákazníci objednají. Tím si finančně přilepší a současně se díky setkávání v dílně dostanou do společnosti dalších lidí.
Kvůli nemoci musela Ilona Voláková odejít z práce, zůstala sama a bez možnosti uplatnění. Cítila se najednou v izolaci. Možnost stát se vyšívací babičkou a navštěvovat novou sdílenou dílnu v Brně přivítala a říká, že to pro ni není jen o přivýdělku. „Je to takové velké uspokojení. Člověk dělá krásné věci, někam patří a zase mu to přináší obohacení úplně jiné. Není úplně odepsaný. Je to motor, který nenechá člověka sedět doma,“ vysvětlila vyšívací babička Ilona Voláková.
Do projektu Zašívárny je v současné době zapojeno patnáct seniorek. „Často jsou ti lidé ještě při síle, jen ta společnost si řekne, že už jsou staří, v důchodu a že už mohou jen zahrádkařit nebo luštit křížovky. To mi přijde zbytečné, protože člověk má kolikrát ještě třetinu života před sebou,“ řekla spolumajitelka Zašívárny Šárka Syslová.
Vzory vyšívají nejen na oblečení, ale také na tašky nebo na polštáře. „Často vyšíváme svatební vzory, třeba květinový pás na svatební šaty nebo nějaký motiv na košili. Různé dárkové předměty, vyšívali jsme kšandy, pánské motýlky,“ popsala spolumajitelka Zašívárny Hana Lísalová.
Vyšívání, které stálo na počátku, ale není zdaleka to jediné, čemu se v dílně vyšívací babičky věnují. Šijí také oblečení nebo se podílejí na přípravě materiálů a vyšívacích sad. Některé babičky pak vedou i vyšívací kurzy. „Vzhledem k tomu, že jsem bývalá učitelka, tak mě někdy děvčata vezmou na workshop, tak se cítím dobře, že jsem zase v tom svém,“ řekla Ilona Voláková.
Majitelky dílny by rády do projektu zapojily ještě víc seniorů, včetně vyšívacích dědečků. Ti zatím v týmu chybí.
