Praha – Ve věku 87 let zemřela 12. dubna v Praze výtvarnice Běla Kolářová. Žena, jejíž díla i přes svou originalitu zůstávala stranou širšího zájmu publika a nezaslouženě ve stínu jejího životního partnera, básníka a výtvarníka Jiřího Koláře. S Kolářem se Běla (* 24. března 1923 v Terezíně) seznámila v polovině 40. let. V roce 1949 se vzali a dlouhá léta spolupracovali a vytvářeli i společná díla.
„Běla Kolářová dělala věci z předmětů denní potřeby, ale nesmírně inteligentní, nesmírně monumentální a já se osobně domnívám, že řada věcí možná přežije díla jejího manžela,“ odhaduje ředitel Národní galerie Milan Knížák.
O poloviny 50. let se Kolářová zabývala fotografií. Zaujala ji městská periferie a poetika podobná Skupině 42. Soustředila se na fotografický experiment vytvářený bez fotoaparátu přímo v černé komoře. Tyto práce pojmenovala jako umělé negativy.
V polovině 60. let Kolářová přestala být spokojena s možnostmi fotografie úplně a jako finální dílo zvolila samotné asambláže tvořené geometrickým uspořádáním drobných předmětů. Vytvářela obrázky z kancelářských sponek, sirek, žiletek, patentek, bižuterie či vzorků kosmetiky. Od poloviny 70. let se v její tvorbě objevily rozměrné kresby vytvořené líčidly a tělesnými doteky.
Svými pracemi vnesla Kolářová průkopnicky do tuzemského umění feministický či genderový aspekt, který tehdy ještě ani nemohl být pojmenován. „Její ženské umění je umění jemné, monumentální, bez mindráku, bez touhy zvítězit, bez touhy něco znásilnit, něco překonat, je zcela samozřejmé…,“ říká Knížák o tvorbě Kolářové.
Pravidelně svá díla začala představovat až od 90. let, většinou na výstavách v mimopražských galeriích. V roce 2006 ji expozici uspořádala Národní galerie v Praze. Kolářová se před třemi lety, jako jedna z mála českých umělců, zúčastnila spolu s Jiřím Kovandou a Kateřinou Šedou prestižní mezinárodní přehlídky Documenta v německém Kasselu.
