Praha - Je tomu už pěkná řádka let, co spisovatel Jaroslav Foglar přivedl na svět Rychlé šípy. Příběh party kluků, která všemi silami pátrá v tajemných Stínadlech po ježku v kleci, nepostrádal napětí a vyprávěl o vlastnostech, které se cení v jakékoliv době - odvaze, čestnosti a smyslu pro kamarádství. A tak nebylo divu, že hrdinové slavného Jestřába o něco později „obživli“ formou devítidílného televizního seriálu. Ještě než se tak stalo, čekala však jeho tvůrce spousta nástrah a odříkání.
S nápadem natočit celovečerní film podle románů Záhada hlavolamu a Stínadla se bouří (třetí do série s názvem Tajemství Velkého Vonta napsal Foglar až v roce 1986) přišel na jaře roku 1967 režisér Hynek Bočan. Scénář začal psát s dramaturgem Václavem Šaškem. Jenže když byl hotov, ještě vůbec nebylo jasné, že bude také zrealizován. Podle Šaška o něj na Barrandově nestáli, a tak scénář poslal do tehdejších filmových ateliéru v Gottwaldově, kde vznikaly filmy pro mládež. I odsud však přišla zamítavá odpověď.
O scénář naštěstí projevila velký zájem Československá televize, ovšem s podmínkou – nebude se točit film, ale sedmidílný seriál. Autoři souhlasili. Nakonec vzniklo devět dílů s přibližně půlhodinovou stopáží. Zajímavý je nápad, že každý nový díl naváže přesně tam, kde předchozí skončil, takže v jednom dni se třeba odehrají dva díly apod.
Vedle dvou Foglarových románů zapracoval Bočan do Záhady hlavolamu i několik komiksů s Rychlými šípy. To se týká prvního dílu, v němž hlavní hrdinové – tedy Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka – sáňkují nebo hrají divadlo. Jinak se ale celý děj točí okolo temných a nebezpečných Stínadel, kam se Rychlé šípy vypraví na výzvědy o záhadném hlavolamu - ježku v kleci.
Pro účely natáčení se sice Bočan mohl vypravit třeba na pražské Staré Město (což také několikrát udělal), ale jinak byste celou filmovou městskou čtvrť Stínadla s křivolakými uličkami a starými domy hledali marně. Vznikla totiž v největším ateliéru č. 6 na Barrandově. Na délku má padesát metrů, široký je čtyřicet a vysoký dvacet metrů. Podle pamětníků se jednalo o vůbec jednu z největších dekorací za dlouhá léta.
„Vymyslet a postavit Stínadla snad bylo skutečně nejobtížnější. Byla to rozsáhlá dekorace, jaká se hned tak nevidí,“ uvedl před lety architekt Olin Bosák, jenž musel vymýšlet, jak na relativně „malý prostor“ ateliéru všechno vměstná. Proto po natočení některé lokace zboural, aby na jejich místě mohl vzápětí nechat postavit nové. Kromě toho se natáčelo i v ateliérech hostivařských (stavba podzemních chodeb a klubovny) a několika exteriérech (např. Malostranská beseda).
Na těchto a dalších místech se Rychlé šípy přimotají k dobrodružství, o nichž se jim ani nezdálo. Zjistí, kdo byl Jan Tleskač a na čem pracoval ve své dílničce, zda má podíl na jeho předčasné smrti tajemný Em a možná se budou podílet i na zvolení Velkého Vonta. Právě tajemství opředeného kolem vynálezce Jana Tleskače (resp. jeho fiktivního bratrance) o několik desítek let později využila i plzeňská skupina Tleskač. Pozadu nezůstali ani tvůrci komiksu Zelený Raoul v týdeníku Reflex. V každém dílu nechybí zmínka, co si o celém příběhu myslí právě Emův učedník.
Ostatně kolem celých Rychlých šípů je poměrně rušno. Nejenže Foglarovi fanoušci dodnes vedou spory, zda měla parta kluků své skutečné předobrazy, oni se s nimi takřka ztotožnili, a tak se pátrá po místech, kde skutečně mohla Stínadla být (něco málo možná napoví pražská ulice Ve Stínadlech) a natáčí se i různé amatérské filmy.
Hlášky ze seriálu
„Koho volíš? Losnu nebo Mažňáka?“ – „Třeba Bahňáka.“
„Ale Mirku, tady jsou jen čtyři špendlíky. – “Čtyři nám budou stačit.„ – “To znamená, že tam nepůjdeme všichni?„ - “Jeden z nás zůstane doma.„ - “A kdo to bude?„ - “Ty, Červenáčku.„ - “Já, proč zrovna já?„ - “Protože ty jsi tam byl včera!"
Ještě předtím, než přišel v roce 1993 režisér Petr Kotek s celovečerním filmem Záhada hlavolamu (kterému správná atmosféra rozhodně není cizí), se měl tohoto úkolu původně zhostit Tomáš Vorel. Ten už v roce 1979 natočil krátký film, který příběh vypráví formou alá Kdo chce zabít Jessii, tedy komiksových bublin. Komiksovou stylizaci ještě více umocňuje barva (seriál byl naopak černobílý, což bylo v jistých ohledech jeho velké plus) a také hudba – Bugatti Step od Jaroslava Ježka.
Jenže Vorel od natáčení trilogie nakonec upustil, byť měl svolení k natáčení od samotného Foglara. „Vždycky ten problém byl v tom, že představitelé Rychlých šípů vypadají prostě blbě. Vypadají prostě jinak, než máme v hlavě. Červenáček je málo vtipný, Mirek Dušín je trošku přitloustlý, najednou prostě vypadají divně a nehraje to spolu. A já jsem nepřišel na to, jak to udělat, aby to prostě fakt bylo. Tak jsem to nakonec vzdal,“ řekl před dvěma lety.
Vorel se však realizoval alespoň na poli divadelním a spolu s kamarády z Divadla Sklep stál za představením, v němž měly Rychlé šípy hlavní slovo. Na Dobešku se tehdy přišel podívat i sám Foglar, jemuž se zábavné pásmo velice líbilo. O něco méně už byl spokojen se seriálem, v němž mu vadil zejména fakt, že se do devíti dílů nevešlo všechno. Podle Bočana to ale prostě nebylo možné. Za svou velkou chybu ovšem režisér považuje absenci Bratrstva kočičí pracky. Jeden z nejzábavnějších a zároveň důležitých aspektů knižní předlohy prostě v seriálu vynechal.
Našly by se ale i jiné mouchy. Třeba obsazení starších herců do typově mladší role (Václav Sloup, Jiří Krampol) nebo určitý způsob naivity, jenž je přítomen častěji, než je zdrávo. Mám na mysli třeba šeptání před jasnými „protivníky“, kteří stávají přibližně o metr vedle… Na druhou stranu to vyvažuje výborný temný nádech celého seriálu, ať už se jedná o stavby, černobílý film, výpravu či role (muž s papouškem a Širokko hovoří za vše) nebo vypravěč Radoslav Brzobohatý.
Záhada hlavolamu se natáčela na přelomu let 1968 a 69, ještě na Vánoce byl odvysílána a od té doby se po ní slehla zem. Lépe řečeno - skončila v trezoru. Přišlo totiž období normalizace a vzhledem k tomu, že Jaroslav Foglar byl na indexu, o repríze v Československé televizi nemohla být řeč. Zástupci televize se tehdy v odpovědích na řadu diváckých dopisů vymlouvali, proč seriál nemohou odvysílat. Například tvrdili, že film je v havarijním stavu a po úplném zvlhnutí je zcela nepoužitelný. Dalším argumentem měla být smyšlenka, že některé díly nenávratně zmizely.
Režisér Hynek Bočan o Záhadě hlavolamu
„Natáčení našeho seriálu mi umožnilo vrátit se zpět do onoho báječného světa plného romantiky a dobrodružství, kde právo a pravda vítězí nad falší a lží. Snad se mi podařilo splatit alespoň část dluhu, který vůči autorovi mají celé generace čtenářů, jejichž životní postoj byl, je a troufám si říci, že i bude ovlivněn prožitkem z příběhů chlapců od Bobří řeky, Rychlých šípů a všech dalších Foglarových hrdinů.“
Všechny naděje na reprízu pak zhasly poté, co herec Jan Tříska odešel v roce 1977 do USA. Televize pak zaujala jasné stanovisko: „Vážený soudruhu, znovuuvedení seriálu Záhada hlavolamu bude po prohlídce technické způsobilosti předmětem jednání. Jednu z hlavních rolí vytvořil herec J. Tříska, který emigroval a vystupuje v zahraničí proti ČSSR. Na takových osobách nemá Čs. televize pochopitelně zájem, jejich vystupování na obrazovce se posuzuje 'případ od případu',“ uvedl tehdejší vedoucí oddělení skladby programu hlavní pražské redakce. „To nebyla nikdy pravda, já jsem v zahraničí nevystupoval proti nikomu!“ opáčil později Tříska.
Jak stojí v knize Rychlé šípy v televizi, kterou má na svědomí režisér Otakar Fuka (na Záhadě hlavolamu se podílel jako pomocný režisér), začalo se v roce 1988 proslýchat, že by na Vánoce měl být seriál znovu uveden. Publicista Ivan Vápenka na tu dobu vzpomíná takto: „Vánoce však uběhly a nic, a tak se šuškalo, že snad na jaře 1989, ale opět nic! Až na podzim mi jednou volal režisér Hynek Bočan, že už je o tom rozhodnuto a o Vánocích opravdu seriál v televizi uvidíme. To už ale celá situace v naší republice nabírala na obrátkách a vrcholila studentskou revolucí, která vysílání na obrazovce jen potvrdila…“ Od té doby zopakovala Česká televize seriál ještě několikrát, většinou o letních prázdninách.
Zajímavosti
Před samotným natáčením jeli chlapci z „Rychlých šípů“ i s autory seriálu na seznamovací pobyt do Krkonoš.
Z celé pětičlenné party kluků zůstal hereckému povolání věrný pouze Červenáček – Roman Skamene.
Po uvedení seriálu i jeho reprízy se v Praze konaly úspěšné besedy s hlavními představiteli.
Rychlé šípy vedle Divadla Sklep uvedlo před lety s velkým úspěchem na jeviště i Divadlo Rokoko.
Skupina Zvlášný škola asi také Rychlé šípy obdivuje…
