Praha - Dát výsledné portrétní fotografii velikost dokáže jen někdo, kdo sám vizí velikosti disponuje. Slova kurátora Andriana Kreyeho se vztahují k německému fotografovi Wolgfangu Wesenerovi. Leica Gallery Prague vystavuje od 2. listopadu ikonické portréty osobností, jejichž autorem Wowe, jak zní jeho pseudonym, je.
Ve své „sbírce“ má tváře automobilového závodníka Michaela Schumachera, zpěvačky a herečky Grace Jonesové, extravagantní političky a pornohvězdy Ciccioliny, herce a režiséra Johna Waterse nebo své kolegyně od fochu Annie Leibovitzové. Nejvíce ho ale zřejmě proslavila fotografie Andyho Warhola, světoznámého výtvarníka zachytil nedlouho před jeho smrtí. „Když jsem byl student, byl Andy Warhol můj idol. Tehdy jsem odešel do New Yorku, abych ho vyfotografoval. A to se mi podařilo,“ vzpomíná Wesener.
Portrétovat známé osoby mu přijde snazší než portrétova „normálního“ člověka. „Zbavit obyčejného člověka jeho nejistoty je daleko těžší práce než u někoho slavného, kdo umí sejmout určitou masku. Ale baví mě obojí,“ přiznává Wesener. „V zásadě je mi jedno, jestli fotografuji slavnou osobnost, nebo souseda od vedle. Jde mi o to, abych se soustředil na nějakou osobu.“
- John Waters, režisér a herec, na fotografii Wolfganga Wesenera (2010) autor: Wolfgang Wesener, zdroj: Leica Gallery Prague http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/41/4091/409076.jpg
- Ed Koch, politik a politický komentátor, na fotografii Wolfganga Wesenera (2009) autor: Wolfgang Wesener, zdroj: Leica Gallery Prague http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/41/4091/409079.jpg
- Eva & Adele na fotografii Wolfganga Wesenera (2005) autor: Wolfgang Wesener, zdroj: Leica Gallery Prague http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/41/4091/409084.jpg
- Ilona Stallerová (Cicciolina) na fotografii Wolfganga Wesenera (1995) autor: Wolfgang Wesener, zdroj: Leica Gallery Prague http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/41/4091/409086.jpg
Přestože mnohým snímkům předcházela dlouhá příprava, kritici na nich oceňují, že působí jako nearanžované, a také jejich nadčasovou kvalitu. Jeho díla tak působí podle Wesenera proto, že nijak nesleduje módní trendy. „Ve fotografii existuje klasický přístup k věci - to souvisí s kompozicí, s tím, jak se umístí světla,“ vysvětluje.
Při snímání portrétů se snaží vystačit vždy jen s jedním světlem. Důvod je prostý: „Méně je někdy více, to zaprvé, a zadruhé: stejně tak existuje jen jedno slunce, a proto si s jedním světlem vystačíme, i pokud chceme udělat dobrou fotku.“
Portrétování Woweho stále neomrzelo. Nutkání vyfotografovat nedostižnou osobnost - jako v době, kdy se rozjel do New Yorku za Warholem - ale prý už dnes nemá. Nicméně inspirace kolem sebe v New Yorku, kde žije, vidí pořád dost. „Všechny ty hollywoodské hvězdy, které vidíte desetkrát denně v nejrůznějších médiích, mě moc nezajímají. Co mě zajímá, jsou lidé na bé seznamu, lidé, které nevidíte sice každý den v médiích, ale kteří jsou mnohdy zajímavější a často toho udělali mnohem víc,“ říká.
- Leo Castelli, americký obchodník s uměním, na fotografii Wolfganga Wesenera (1988) autor: Wolfgang Wesener, zdroj: Leica Gallery Prague
- Keith Haring, umělec a aktivista, na fotografii Wolfganga Wesenera (1986) autor: Wolfgang Wesener, zdroj: Leica Gallery Prague
Jako objektům svého fotografického hledáčku se jim ale nevyhýbal ani dříve. Portrétoval řadu osobností, jež jsou známější svým jménem než obličejem - jako třeba módní návrhářku Miuccii Prada, teoretičku fotografie Susan Sontagovou nebo automobilového designéra Sergia Pininfarinu. „Bob Dylan, to je člověk, kterého bych rád fotografoval,“ prozradil Wowe, koho by svým fotoaparátem ještě rád zvěčnil.
Portraits By WOWE budou v Leica Gallery Prague vystaveny od 2. listopadu 2012 do 6. ledna 2013. K vidění je také černobílý portrét Václava Klause z roku 1995, který vznikl na objednávku. Wesener fotil také prvního českého prezidenta Václava Havla počátkem 90. let pro Vanity Fair, snímek není na výstavě, ale promítá se mezi dalšími fotografiemi na obrazovce v galerii.
Německý fotograf Wolfgang Wesener (1960) začal fotografovat již během svých studií designu a komunikace v německém Essenu (1981–84). Zpočátku pracoval pro hudební časopis Spex, v roce 1984 se přestěhoval do New Yorku, kde asistoval Hansi Namuthovi a Evelyn Hofer, kteří fotografovali newyorský noční život pro Details Magazine. V roce 1986 začala jeho dvacetiletá spolupráce s přílohou Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ-Magazin). Od roku 1990 působil v Itálii, kde pokračoval v práci pro mezinárodní časopisy a na vlastních projektech. V současné době žije v New Yorku. Mezi jeho stěžejní díla patří soubor černobílých a barevných portrétů Portraits by WOWE. Při jejich tvorbě se plně uplatnila schopnost autora vystihnout charakter portrétovaných osob bez použití složitých aranžmá. Wowe také brilantně zdokumentoval newyorský noční život v cyklu Nightclubbing. /zdroj: Leica Gallery Prague/
