New York - Vystoupit v proslulé newyorské Carnegie Hall je snem a metou mnoha umělců, podmínky jsou ale tvrdé. Dramaturgie síně se soustředí především na vážnou hudbu, šanci však mají i interpreti lehčích žánrů - rocku, popu či muzikálu. První návštěvníky přijala Carnegie Hall 5. května 1891, tehdy ještě pod jménem Music Hall. Po dvou letech byla přejmenována na počest mecenáše Andrewa Carnegieho (1835-1919). Carnegie Hall se stala jednou z posledních velkých staveb ve městě, která byla postavena ještě bez použití ocelové konstrukce. Z cihel a pískovce ji v italském renesančním slohu navrhl americký architekt William Tuthill.
Budova na Sedmé avenue, která je vyhlášená svou skvělou akustikou, se začala využívat již v dubnu 1891. Oficiálně byla ale „pokřtěna“ až květnovým koncertem, na němž Newyorskou filharmonii řídil ruský skladatel Petr Iljič Čajkovskij.
Carnegie Hall má tři koncertní sály. Největším je Main Hall (Hlavní sál), nazývaný také Isaac Stern Auditorium. V roce 1997 byl pojmenován po houslistovi Isaacu Sternovi, který v 60. letech minulého století pomohl zachránit budovu před demolicí. Main Hall má pět podlaží, návštěvníci s lístky až na horní balkony tak musí vystoupat po 137 schodech. V síni se nachází 2804 sedadel, předsálí zdobí podepsané portréty největších umělců klasické hudby.
Druhou síní je dřívější Recital Hall (Sál pro sólové koncerty), nyní pojmenovaný jako Zankel Hall. Prostory, které po určitou dobu sloužily i jako kino, byly po rekonstrukci znovu otevřeny v roce 2003. Sál má 599 sedadel. Nejmenším prostorem je pak Weil Recital Hall, komorní síň s 268 sedadly. V Carnegie Hall, která každoročně pořádá kolem 250 nejrůznějších představení, se nachází také nahrávací studio, archiv, muzeum a řada zkušeben pro umělce.
Dostat se do Carnegie Hall není přitom jen tak. O programu a účinkujících rozhoduje umělecká rada, která zvažuje, kdo je hoden pozornosti hýčkaného newyorského publika. K povinnostem zájemce o vystoupení patří i shánění financí. Management síně totiž nevyplácí klasický honorář, nehradí náklady. Už samo vystoupení na prknech Carnegie Hall se považuje za dostatečnou odměnu, na níž se dá stavět další mezinárodní kariéra a umělecká prestiž.
Do historie této „hudební svatyně“ se zapsal rok 1893, kdy zde měla světovou premiéru Novosvětská symfonie Antonína Dvořáka. Na pódiu Carnegie Hall se v následujících letech vystřídali ti nejlepší z nejlepších: Sergej Rachmaninov, Vladimir Horowitz, Arthur Rubinstein, Enrico Caruso, Leonard Bernstein či Plácido Domingo. Vystoupili zde také Billie Holidayová, Duke Ellington, Ella Fitzgeraldová, Frank Sinatra, Liza Minnelliová, Beatles či Rolling Stones.
Ani čeští a slovenští umělci nepřišli zkrátka. V Carnegie Hall se představily pěvkyně Dagmar Pecková a Eva Urbanová, klavírista Ivan Moravec, Kühnův dětský sbor, Česká filharmonie nebo Talichovo kvarteto. Společně s newyorským souborem Bang on a Can All-Stars vystoupila Iva Bittová, mediální ohlas měl recitál Karla Gotta s Helenou Vondráčkovou nebo koncert slovenského Elánu.
Rodina ocelářského magnáta Carnegieho vlastnila halu až do roku 1925, kdy ji vdova po zakladateli prodala Robertu Simonovi, podnikateli v realitách. Jeho syn v 50. letech nabídl Carnegie Hall k prodeji Newyorské filharmonii, která si ji každoročně předplácela. Město však dva koncertní sály podporovat nemohlo, budově hrozilo, že bude muset uvolnit místo mrakodrapům. Nakonec však New York za pět milionů dolarů nyní památkově chráněnou koncertní síň koupil.
