Rodinný film nazval svůj druhý celovečerní snímek česko-slovinský režisér Olmo Omerzu. Zdánlivě vágní název pro přesnou otázku: je rodina také jen vágní pojem? Odpověď hledají Karel Roden a Vanda Hybnerová se svými dvěma dětmi a psem v kinech od 18. února.
Rodinný film bývá označením pro snímky, které slibují zábavu pro celou rodinu, v případě autorského počinu Olma Omerzua spíše označuje rodinu jako celek. Jako jednotku, která (zřejmě) funguje podle určitých pravidel, jejichž nastavení režisér (a zároveň i scenárista) zkoumá. Existuje ideální rodina? Pravděpodobně ne, určité představy o ní ale ano.
„Šlo mi o rekonstrukci rodinných vztahů, aby se divák zamyslel, co rodina představuje, jakou roli hraje v dnešní společnosti,“ říká Omerzu.
Pro scénář sestavil „klasickou“ rodinku. Slušně zajištění rodiče (Karel Roden a Vanda Hybnerová) se vydávají na vysněnou plavbu do Karibiku. Berou s sebou psa, ale doma nechají děti: čerstvě dospělou dceru (Jenovéfa Boková) a patnáctiletého syna (debutující Daniel Kadlec). Zpočátku se zdá být vše idylické - děti jsou s rodiči v kontaktu přes internet, užívají si „pré“ bez přímého dohledu a ve vzájemných vztazích není znát žádné napětí.
Rodina jako skládačka
Blízké vztahy, přechod mezi dětstvím a dospělostí jsou témata, kterými se Omerzu zabýval už ve svém debutu Příliš mladá noc a opět se k nim vrací v chystaném snímku s pracovním názvem Kavky na cestě. Zajímá ho rodina obecně - proto v Rodinném filmu není výrazný hlavní hrdina, hrdinou je rodina sama, jen se mění důraz na její jednotlivé členy.
„Zajímá mě, z čeho je rodina složená, jestli vazby opravdu musí být pokrevní. Připadá mi jako síť vztahů, které jsou blízké a zároveň v nich můžu vytvářet různé dramatické situace,“ přiznává režisér. Zaběhlé role obrací - rodiče se vymaňují ze zodpovědnosti dobrodružnou cestou, dcera chtě nechtě musí přijmout pozici matky, na rozdíl od své kamarádky (Eliška Křenková), strýc (Martin Pechát) vystoupit z kouta a převzít roli otce, kterou by za jiných okolností měl vlastně zastávat.
Po nečekané bouři se rodiče ztratí, do potíží se dostane i syn, navíc ze skříně vypadne jeden pro všechny zásadní kostlivec - situace, které by se snadno mohly proměnit v tragikomické klišé. Ne tak v případě Olma Omerzua. Ve své „laboratoři“ rodinu rozloží a pokouší se ji složit zpátky - prostřednictvím metaforického příběhu ztraceného psa, který se stává robinsonem na pustém ostrově někde v Karibiku.
„Bude nám lhostejné, když uvidíme, že rodina ztroskotá v osobním životě, nebo pes, který stejně bojuje o život?“ vysvětluje Omerzu. „Co vůbec znamená pes v rámci rodiny? Je to ten poslední člen, anebo někdo, kdo může rodinu po dost důležitých a dramatických událostech dát zase zpátky dohromady?“
Co je doma, to se počítá
Sám Rodinný film označuje za existenciální dobrodružný příběh. „Myslím si, že k tomu, abyste zažili něco výjimečného nebo vyřešili své problémy, není potřeba cestovat nikam daleko,“ poznamenává. Nehází na diváky těžkou artovou deku rodinné analýzy, zásadní (a univerzální) téma je prošpikované jemným ironickým humorem a napětím.
Do českých kin se Rodinný film (v koprodukci České televize) vypravil oklikou přes festivaly. Uveden byl v San Sebastianu, v Tokiu získal hlavní cenu za umělecký přínos, v Cottbusu cenu pro Karla Rodena. Tvůrci by si přáli, aby si jej našel i český divák, jemuž nabízí střed mezi dvěma póly: artovým ghettem a jednoduchým příběhem pro nenáročné. To není v tuzemské kinematografii zas tak častý jev.
