Praha - Bylo mu 64 let, když spisovatel, publicista, scenárista a dramaturg Vladimír Škutina podlehl těžké nemoci. Jednalo se o jednoho z nejznámějších politických vězňů za to, že jednou v hospodě řekl, že Antonín Novotný je vůl. Za hanobení republiky tak dostal deset měsíců. Celý případ pak později vylíčil v úspěšné knížce Prezidentův vězeň. Za mřížemi skončil ještě jednou, a to v letech 1969 až 1974 mimo jiné za televizní vysílání v roce 1968. Po podepsání Charty 77 v roce 1978 byl nucen emigrovat do Švýcarska, odkud se vrátil až po listopadu 1989.
V 50. letech působil Vladimír Škutina, který se narodil 16. ledna 1931, jako filmový scenárista. Podílel se například na filmu Hvězda jede na jih z roku 1958. Již v době svých začátků se podílel na přípravě prvního televizního Silvestra v roce 1953. Konec 60. let prožil jako redaktor a moderátor, mj. byl i spoluautorem revue a seriálů jako: Půjčovna talentů, Ztracená revue, Jezdec a smrt, Kriminalistická laboratoř. Patřil k nejpopulárnějším televizním publicistům „pražského jara 1968“ a podílel se též na protiokupačním televizním vysílání v srpnu 1968. Jeho jméno si pamětníci jistě spojí s pořady Co tomu říkáte, pane Werichu (1968, knižně 1990 a část zvukového záznamu z tohoto pořadu byla na počátku 90. let vydána i na gramofonové desce a CD disku) a Jsme s vámi, buďte s námi (1968).
Podepsal Chartu 77 a nakonec skončil v emigraci
Svou občanskou statečnost projevil Škutina v roce 1977, když připojil svůj podpis pod ustavující prohlášení Charty 77. Od té doby pracoval jako kameník v Průmyslu kamene Příbram. Ve Švýcarsku žil Vladimír Škutina v Curychu, spolupracoval s exilovými nakladatelstvími Konfrontace a Polygon. Právě ve Švýcarsku vznikly mimo jiné jeho knihy Svět jako kulička a Prezidentův vězeň na hradě plném bláznů. Do roku 1990, kdy se vrátil do vlasti, vedl časopisy Magazín a Reportér a edice oddechové četby.
Po svém návratu se opět politicky angažoval a před prvními svobodnými volbami v roce 1990 se stal jedním z volebních lídrů Československé strany socialistické. Ze Škutinových literárních děl je snad nejznámějším jeho Prezidentův vězeň vydaný ještě v ČSSR v roce 1969. Jeho literární dráha však začala již v roce 1953 knihou Bez vavřínů, v roce 1955 vydal Pět kotoulů nazad. Následovaly Kriminalistická laboratoř, Kriminalistický archiv a Kriminalistické případy z druhé poloviny šedesátých let, které se staly předlohou pro neméně populární pořady Československé televize, uváděné pod názvem Kriminalistická laboratoř.
Jeho jméno se objevilo i na seznamech agentů StB
Po návratu do Československa v roce 1989 napsal mimo jiné knihy Martina, Český šlechtic František Schwarzenberg, Tak jsem tady s tím vápnem, pane Werichu a Rusové přicházejí… a odcházejí. Posledním dokončeným dílem Vladimíra Škutiny je kniha Jak se dělá smích, která je připravena do tisku.
V 90. letech se jeho jméno objevilo v Cibulkových seznamech agentů StB. Do kontaktu s komunistickou Státní bezpečností pravděpodobně přišel ve vězení na Mírově, odkud se dostal až v roce 1974. Údajně on sám měl na pokyn StB dát impuls k ukončení zahraniční kampaně za své propuštění. Díky tomu pak prý byl podmíněně propuštěn.
