Isnello (Sicílie) – Malé městečko Isnello, ležící v pohoří Madonie na severu Sicílie, je dokladem toho, že kulturní a společenské vyžití nezáleží na velikosti města a počtu jeho obyvatel, ale na iniciativě i třeba jednoho člověka. Toto horské město, malebně rozložené na úpatí skály v nadmořské výšce 800 metrů, čítá asi 1 000 obyvatel, ovšem, především zásluhou profesora Marka Morelliho, geologa, zakladatele a ředitele Muzea planetárních věd v Pratu, se pomalu stává vrcholným střediskem nejen evropské astronomie.
Ruku v ruce se starostou města Giuseppem Mogaverem se již několik let podílejí na vzniku Astronomického parku Madonie, jehož centrem by mělo být právě Isnello. Jejich snaha přivádí do poměrně málo navštěvovaných, byť vskutku krásných hor nejen turisty a zájemce o astronomii, ale pozvedá kulturnost celého města. Každé léto se zde, v místě prý s nejčistší oblohou Evropy, pořádá festival astronomie Hudba a hvězdy a zároveň se otevírají kurzy Školy astronomie.
Spojení vědecké práce a malého sicilského města s početnou religiózní komunitou i mnohými tradicemi s sebou přináší někdy až paradoxní situace. Například, při procházce po místním korzu narazíte na naučnou astronomickou stezku, v jejímž centru se tyčí kříž božích muk, pokračujete-li dál, setkáte se s poměrně moderní a ojedinělou ženskou jezdeckou sochou, která ovšem nezapře inspiraci vycházející ze soch všech možných madon s dítětem. Originální a nápadité propojení pak přináší výstava v místním muzeu, kde pořadatelé spojili stálou expozici regionálních krajek s expozicí mapující výskyt meteoritů na Zemi.
Ovšem nejparadoxnější akce, alespoň z mého pohledu, se konala v rámci slavnostního večera, kterým se otevírala letní astronomická škola. Místní dechový orchestr, poté co prošel ulicemi města, své vystoupení zakončil v kostele. Početné publikum vděčně přijalo několik skladeb, jejichž autorem nebyl nikdo menší než slavný Nino Rota.
Obyvatelé Isnella i přespolní návštěvníci, povzbuzení gestem dirigenta, se při známé rytmické melodii v jednu chvíli spontánně roztleskali a pranic jim v tom nepřekážela posvátnost místa, kde se nacházeli. Aby těch paradoxů nebylo málo, po koncertě se před bohatým barokním oltářem spustilo plátno, na kterém byl promítnut film doprovázející populárně naučnou přednášku o vědeckém studiu hvězd a dobývání kosmu.
Připadalo mi to vskutku dosti absurdní, příjemné, kulturní, možná přínosné, ale fakt absurdní. Rozhlížela jsem se kolem a pobaveně pozorovala do rytmu tleskající lidi, a říkala si, tak takhle to vypadá, když se lidstvo dívá Pánu Bohu do oken.
No, Sicílie mě opět ve výčtu svých protikladů nezklamala.
Článek je příspěvkem z letního cyklu SCHÖN SICÍLIE – nepravidelných kulturních zpráv z pravidelného pobytu webové zpravodajky Marie Schön na tomto ostrově. O Sicílii napsala také knihu, která je výběrem z jejích cestovatelských postřehů. Přečíst si je můžete na webu ČT24.
