Básnická tvorba Ivana Martina Jirouse se sice jeho smrtí v roce 2011 definitivně uzavřela, nyní však vychází jeho poezie zcela kompletní, a hned ve třech svazcích. Jmenují se příznačně: Magorova summa I-III.
Tři svazky obnášejí celkem 1660 stran, Jirous byl tedy, jak vidno, autorem skutečně potentním. A podobně jako při prolistování zatím dvou ze tří plánovaných svazků souborného díla Egona Bondyho, taktéž úctyhodného, i u Jirousova kompletu vidíme, že ne vše, co napsal a co přepečlivý editor Martin Machovec do svazků zařadil, by prošlo testem času. A je to vlastně přirozené - a něčím i sympatické.
Ve slušné společnosti
Jirous, známý především coby teoretik domácího undergroundu a manažer a ideový guru Plastiků, byl také vystudovaným kunsthistorikem a básníkem. A básníkem ne ledasjakým, byl držitelem řady literárních cen, včetně Seifertovy. Byl také zarputilým bojovníkem s bolševikem, za což si odseděl přes osm let, byl také věřícím, byť se netajil tím, že katolíkem lehce netradičním.
Uvádím to zde proto, že stopy všech těchto jeho aktivit lze v jeho poezii najít. Závěrem tohoto „slovníkového“ připomenutí snad ještě jedno důležité připodotknutí: jak sám říkal, dlouho se o tom, že píše poezii nešířil, nevěděli to ani jeho nejbližší přátelé, protože, jak dodával, psát básničky, to se považovalo za něco natolik intimního, že se o tom ve slušné společnosti prostě nemluvilo…
Ženy a víra na začátku
V naprosté většině jsou jeho básně spíše kratší, autor se držel klasické formy, nedělalo mu problémy dobře a vtipně rýmovat, jeho lyriku lze, s vědomím značné generalizace, rozdělit v podstatě do tří skupin, přičemž hranice mezi nimi jsou velice volné: v první najdeme verše věnované jeho nejbližším, přátelům, lidem, kterých si vážil – a samozřejmě, to především, své ženě. Ale, později, i ženám dalším…. Jeho milostná lyrika je přitom cudná, současně leckdy velice otevřená, nikdy však ne vulgární.
U Telče v kupce sena / byla jsi moje žena / vzpomínat na to měl bych vkleče / v době senoseče. Někdy je ovšem prostoupena smutkem z pomíjení, jako třeba v těchto verších: Teprve tehdy / když zůstali jsme sami / pocítili jsme / jak jsme osamělí // A v háji / zpíval nám puštík / zpíval nám píseň těchto slov: // Já vím že mne opustíš / Já vím že opustíš ty mne // Miláčku můj, ach, vidíš snad / aspoň / jak břečťan po kmeni se vine?
Dalším tématem Jirousových veršů je jeho zmíněná víra, básně jsou to – jako ostatně všechna jeho poezie, a to není myšleno jakkoli pejorativně, naopak – prosté: Nehty se masu blíž / v úzkosti zaryjí / Proč se nepomodlíš / k Panence Marii? Mimochodem, k Marii se obracel častěji: Panenko Marie / drž nade mnou dál / svou ochrannou dlaň / tak jak to děláš či: Tak nevím když modlit se neumím / jestli modlitby skládat smím / nedbaje co si myslí Řím / k Panence Marii hovořím.
Jako samostatnou část Jirousovy tvorby bych vnímal jeho sbírku nejznámější, a nejspíš i nejlepší, Magorovy labutí písně z roku 1985 – samostatnou pro okolnosti jejího vzniku. Jak známo, Jirous jejích 183 čísel napsal, zapamatoval si, zapsal a nechal propašovat z pekla valdického kriminálu. O této sbírce se zde již psalo, proto jen pár veršů, které nepotřebují komentáře: Jak dlouho Bože ještě snesu / že žiju v ustavičném stresu… nebo: Jenom to Pane vědět chci / jestli už teď jsem v očistci.
Smutek a smíření na konci
Jirousovy verše vyšly poprvé v kompletní podobě v roce 1998, soubor Summa obsahoval jeho tvorbu do roku 1997. Současné vydání k tomu nabízí dalších deset sbírek, vzniklých v letech 1998 až 2011, zároveň je i ono doprovozeno vyčerpávajícím komentářem, poznámkovým aparátem, soupisem incipitů a tak dále.
Jaké jsou ty poslední verše? Vkrádá se do nich jak smutek nad odchody přátel, tak smíření s odchodem vlastním, zároveň jsou prodchnuty vyrovnaností a poznáním: Já si dolezu k své smrti / a nebudu potřebovat ani / úmrtní list / tím jsem si jist / a nebude mě zajímat / zda nad mou rakví / sněží / či padá podzimní listí / ani mě zajímat nebude / zda nad mou rakví / kecají kněží // Nicméně doufám / že bude sněžit.
Magorova summa I-III, vydal Torst, 2015.
