Recenze: O Magorově poezii se mluví ve slušné společnosti

Básnická tvorba Ivana Martina Jirouse se sice jeho smrtí v roce 2011 definitivně uzavřela, nyní však vychází jeho poezie zcela kompletní, a hned ve třech svazcích. Jmenují se příznačně: Magorova summa I-III.

Tři svazky obnášejí celkem 1660 stran, Jirous byl tedy, jak vidno, autorem skutečně potentním. A podobně jako při prolistování zatím dvou ze tří plánovaných svazků souborného díla Egona Bondyho, taktéž úctyhodného, i u Jirousova kompletu vidíme, že ne vše, co napsal a co přepečlivý editor Martin Machovec do svazků zařadil, by prošlo testem času. A je to vlastně přirozené - a něčím i sympatické.

Ve slušné společnosti

Jirous, známý především coby teoretik domácího undergroundu a manažer a ideový guru Plastiků, byl také vystudovaným kunsthistorikem a básníkem. A básníkem ne ledasjakým, byl držitelem řady literárních cen, včetně Seifertovy. Byl také zarputilým bojovníkem s bolševikem, za což si odseděl přes osm let, byl také věřícím, byť se netajil tím, že katolíkem lehce netradičním.

Uvádím to zde proto, že stopy všech těchto jeho aktivit lze v jeho poezii najít. Závěrem tohoto „slovníkového“ připomenutí snad ještě jedno důležité připodotknutí: jak sám říkal, dlouho se o tom, že píše poezii nešířil, nevěděli to ani jeho nejbližší přátelé, protože, jak dodával, psát básničky, to se považovalo za něco natolik intimního, že se o tom ve slušné společnosti prostě nemluvilo…

Ženy a víra na začátku

V naprosté většině jsou jeho básně spíše kratší, autor se držel klasické formy, nedělalo mu problémy dobře a vtipně rýmovat, jeho lyriku lze, s vědomím značné generalizace, rozdělit v podstatě do tří skupin, přičemž hranice mezi nimi jsou velice volné: v první najdeme verše věnované jeho nejbližším, přátelům, lidem, kterých si vážil – a samozřejmě, to především, své ženě. Ale, později, i ženám dalším…. Jeho milostná lyrika je přitom cudná, současně leckdy velice otevřená, nikdy však ne vulgární.

Magorova summa III
Zdroj: Torst

U Telče v kupce sena / byla jsi moje žena / vzpomínat na to měl bych vkleče / v době senoseče. Někdy je ovšem prostoupena smutkem z pomíjení, jako třeba v těchto verších: Teprve tehdy / když zůstali jsme sami / pocítili jsme / jak jsme osamělí // A v háji / zpíval nám puštík / zpíval nám píseň těchto slov: // Já vím že mne opustíš / Já vím že opustíš ty mne // Miláčku můj, ach, vidíš snad / aspoň / jak břečťan po kmeni se vine?

Dalším tématem Jirousových veršů je jeho zmíněná víra, básně jsou to – jako ostatně všechna jeho poezie, a to není myšleno jakkoli pejorativně, naopak – prosté: Nehty se masu blíž / v úzkosti zaryjí / Proč se nepomodlíš / k Panence Marii? Mimochodem, k Marii se obracel častěji: Panenko Marie / drž nade mnou dál / svou ochrannou dlaň / tak jak to děláš či: Tak nevím když modlit se neumím / jestli modlitby skládat smím / nedbaje co si myslí Řím / k Panence Marii hovořím.

Jako samostatnou část Jirousovy tvorby bych vnímal jeho sbírku nejznámější, a nejspíš i nejlepší, Magorovy labutí písně z roku 1985 – samostatnou pro okolnosti jejího vzniku. Jak známo, Jirous jejích 183 čísel napsal, zapamatoval si, zapsal a nechal propašovat z pekla valdického kriminálu. O této sbírce se zde již psalo, proto jen pár veršů, které nepotřebují komentáře: Jak dlouho Bože ještě snesu / že žiju v ustavičném stresu… nebo: Jenom to Pane vědět chci / jestli už teď jsem v očistci.

Smutek a smíření na konci

Jirousovy verše vyšly poprvé v kompletní podobě v roce 1998, soubor Summa obsahoval jeho tvorbu do roku 1997. Současné vydání k tomu nabízí dalších deset sbírek, vzniklých v letech 1998 až 2011, zároveň je i ono doprovozeno vyčerpávajícím komentářem, poznámkovým aparátem, soupisem incipitů a tak dále.

Jaké jsou ty poslední verše? Vkrádá se do nich jak smutek nad odchody přátel, tak smíření s odchodem vlastním, zároveň jsou prodchnuty vyrovnaností a poznáním: Já si dolezu k své smrti / a nebudu potřebovat ani / úmrtní list / tím jsem si jist / a nebude mě zajímat / zda nad mou rakví / sněží / či padá podzimní listí / ani mě zajímat nebude / zda nad mou rakví / kecají kněží // Nicméně doufám / že bude sněžit.

Magorova summa I-III, vydal Torst, 2015.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Ve věku 77 let zemřel bubeník kapely ZZ Top Frank Beard

Ve věku 77 let zemřel bubeník americké rockové skupiny ZZ Top Frank Beard. Hudebník, který byl členem slavného texaského tria téměř šedesát let, v úterý zemřel v hospicové péči na svém ranči v texaském Richmondu. V posledních chvílích života byl obklopen rodinou, uvedl jeho publicista Bob Merlis. Informovala o tom agentura AP.
před 6 hhodinami

VideoZpěvačka Lenny dokončila nové album, vydá ho v září

Zpěvačka Lenka Filipová, známá jako Lenny, dokončila nové studiové album. Slibuje, že na něm bude rockovější. Vydá ho koncem září, ke třem skladbám už zveřejnila videoklipy. I nadále v textech zpívá anglicky o věcech odpozorovaných kolem sebe, je však znát odklon od popovějších písní. Dokládá to letní, rockově laděný song Casanova.
17. 8. 2026

Bulharský ostrov svaté Anastázie se připravuje na hosty Eurovize 2027

Ostrov svaté Anastázie by se mohl stát jedním z hlavních dějišť Eurovize 2027 v Burgasu. Jediný obydlený ostrov v Bulharsku se připravuje na účinkující i další hosty. Konat by se tam mohly tvůrčí dílny, setkání zaměřená na psaní písní nebo speciální večírek.
17. 8. 2026

Státní galerie i muzea budou pravidelně zdarma

Státní galerie a muzea budou každou první neděli v měsíci pro veřejnost od 6. září zdarma, zatím do konce roku a s předpokladem stálého trvání, uvedl v pondělí ministr kultury Oto Klempíř (za Motoristy). Dříve ministerstvo oznámilo volné vstupy na všechny státní hrady a zámky 30. srpna a 27. září. Bezplatné zpřístupnění muzeí a galerií, které jsou příspěvkovými organizacemi ministerstva, navazuje na jarní pilotní projekt. Seznam muzeí i galerií ministerstvo kultury zveřejnilo na facebooku.
17. 8. 2026

Evropský pohled

ČT24 každý den vybírá z obsahu publikovaného evropskými veřejnými médii, členy Eurovize.