Magorovy labutě žijí dál

Přestože již měsíc není Ivan Martin Jirous mezi námi, nejen jeho osobní příklad, ale i jeho dílo žije dál, a nepřestává nám připomínat, že podobně jako čest je i umění, skutečné umění, pouze jedno – poctivé, autentické a často doslova zaplacené umělcovou krví a bolestí. Jirousovu sbírku Magorovy labutí písně si nyní můžeme poslechnout v autorské recitaci na stejnojmenném CD.

„To jsou Magorovy labutí písně, psáno ve věznicích Litoměřice, Ostrov, Valdice, 1981 až 1985. Věnováno Vratislavu Brabencovi.“ Tak začíná album, natočené v roce 2009 ve Vrchlického divadle v Lounech, album, jež přináší všech sto osmdesát tři básní Jirousovy zřejmě nejlepší, ale i nejznámější sbírky. A můžeme předeslat, že jak byl Jirous vynikající básník (a samozřejmě i výtvarný kritik, esejista, organizátor…), stejně tak byl vynikající recitátor, který nepodléhal patosu, své verše četl spíše civilně, čímž jen podtrhoval jejich vyznění. A tak i recituje všechna čísla své sbírky Magorovy labutí písně.

Sbírky, při jejímž čtení nás zákonitě přepadá svíravá úzkost, a to nejen ze samotného obsahu básní, ale také z okolností jejich vzniku. Jirous je psal v těch nejtěžších podmínkách věznice ve Valdicích, ve třetí nápravné skupině, mezi vrahy, násilníky a podobně, tedy skutečně a doslova: v pekle. A co odtud jako básník vynesl, může budit jen úžas a obdiv. Uchovat si totiž v tomto pro normálního smrtelníka nepředstavitelném prostředí aspoň trochu jasný rozum a lidskost je úkol téměř nadlidský. Nezcyničtět, neokorat, nestat se jedním z pekelníků… Magorovy labutí písně tak můžeme vnímat současně i jako dokument vypovídající o našem nejtěžším kriminále, ale také jako popis osobního boje s tímto peklem, jako osobní zpověď i pokus zachránit holý život, rozum, čest.

Magorovy Labutí písně
Zdroj: ČT24/Guerilla Records

„Což nutně když se básník dusí / exodus následovat musí?“ ptá se Jirous a jeho život nám dal odpověď – ne, exodus následovat nemusí, a to ani skutečný, do zahraničí, ani vnitřní. Věděl totiž, že by se tak vědomě postavil stranou, sám že by se umlčel. Verše „Monotónní můj itinerář posledních let / Jako kdybych už jen s eskortami / měl Čechy uvidět“ tak jen ilustrují důsledky jeho zcela svobodné volby – volby, za niž se ovšem, jak již bylo řečeno úvodem, platí. V Jirousově případě to bylo nejen více než osmi odsezenými lety, ale i veškerou bolestí, již mu věznění přineslo. Dokázal-li z něj vytěžit tak silnou poezii, jakou jsou Magorovy labutí písně, děkujme mu za to.

V rozhovoru s Vladimírem Drápalem, vydavatelem a majitelem Guerilla Records, které toto krásné a silné CD vydalo, Jirous k autorské recitaci v roce 2009 řekl: „Pokud si na to básník potrpí, tak může posilovat jeho samolibost, a pokud je kritickej, tak může podle ohlasu, respektive spíš neohlasu, pochopit, že to, co čte, nikoho nezajímá a zařídit se podle toho…“ V případě Jirousově to ovšem neplatilo – stačí si jen pustit CD Magorovy labutí písně a přesvědčit se na vlastní uši.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Útoky na Írán ničí památky. Režim toho zneužívá, říká íránistka

Válka na Blízkém východě přináší lidské a ekonomické ztráty, ale dotýká se také kulturního dědictví. Poničen už byl Golestánský palác v Teheránu či historické centrum Isfahánu. Právě Írán má v regionu na svém území nejvíc památek zapsaných na Seznamu světového dědictví UNESCO. To vyzývá k jejich ochraně v celém regionu.
před 1 hhodinou

Do cen Magnesia Litera se nejvíce hlásí próza a překlady

V letošních cenách Magnesia Litera se k posouzení sešlo 631 knih, další si ještě vyžádali porotci. Vyhlášení vítězů se uskuteční 18. dubna v přímém přenosu České televize. O výběru nominací mluvil ve Studiu 6 Pavel Mandys z pořádajícího spolku Litera.
před 6 hhodinami

Norští vědci v praxi ověřili scénu z Obecné školy

Je to jedna z nejikoničtějších scén ve filmu Obecná škola – přes varování ředitele školy se několik žáků titulní instituce rozhodne olíznout v zimě zábradlí, jen aby k němu vzápětí přimrzli. Děti školou povinné stejnou chybu zřejmě dělají na více místech světa. O jak nebezpečnou praktiku jde, se rozhodl prověřit tým mladých vědců v Norsku.
včera v 16:10

Magnesia Litera zná své nominace. Přihlášených knih bylo rekordně mnoho

Nominace na Magnesii Literu 2026 za prózu mají Dora Kaprálová za Mariborskou hypnózu, Magdaléna Platzová za Fáze jedné ženy a Ladislav Šerý za Tajný život institucí. Finálové trojice zná všech jedenáct kategorií. Vyhlášení cen včetně Knihy roku 2025 se uskuteční 18. dubna v pražském Stavovském divadle.
včera v 13:07

Jedna bitva za druhou vyhrála Oscary. Cenu má i dánsko-český dokument

V Los Angeles se udělovaly ceny Oscar za rok 2025. Nejlepším filmem se stala politická černá komedie Jedna bitva za druhou. V kategorii celovečerní dokument uspěl snímek Pan Nikdo proti Putinovi natočený v české koprodukci. Nejlepšími herci v hlavních rolích jsou Jessie Buckleyová a Michael B. Jordan.
včeraAktualizovánovčera v 06:24

VideoDílo Laichterova nakladatelství ožívá

Nakladatelství sebral jeho rodině v roce 1949 komunistický režim. Knihy označil za starý papír a nechal je spálit. Prapravnuk nakladatele Jana Laichtera Štěpán Lars Laichter teď pečuje o odkaz nejen svých předků, ale i dalších zrušených nakladatelství. V domě, který navrhnul architekt Jan Kotěra na přání nakladatele, dělá údržbáře i prohlídky pro veřejnost.
15. 3. 2026

Českého lva pro nejlepší film vyhrál Karavan

Nejlepším filmem roku 2025 podle Českých lvů je road movie Karavan režisérky Zuzany Kirchnerové. Hlavní herecké ceny si odnesli Kateřina Falbrová a německý herec Idan Weiss.
14. 3. 2026Aktualizováno15. 3. 2026

Na cenách Vinyla uspěli Black Tar Jesus, projekt Rivermoans a Miloš Hroch

Deskou roku se na cenách Vinyla stalo album Aftermath projektu Black Tar Jesus, za kterým stojí Tomáš Kopáček. Nahrávka propojuje kytarový minimalismus a temné syntezátorové plochy. Objevem roku porota zvolila projekt Rivermoans multimediální umělkyně Marie Tučkové. Laureátka Ceny Jindřicha Chalupeckého na něm pracuje s vícehlasým zpěvem a inspirací duchovní hudbou. Počinem roku se stala kniha Šeptej nahlas publicisty Miloše Hrocha, mapující historii českého shoegazu (hudba je postavena na kytarové vazbě) v širším společensko-kulturním kontextu. Ceny v pátek obdrželi v pražském kulturním prostoru Archa+.
14. 3. 2026Aktualizováno14. 3. 2026
Načítání...