Dvanáct vteřin celosvětového blackoutu stačí na to, aby ze světa zmizely všechny stopy po Beatles. Naštěstí tu je neúspěšný písničkář Jack Malik, kterému písně Beatles v paměti uvízly. Jak jinak nastartovat svou kariéru než sázkou na jistotu? Text písně Yesterday si písničkář odžije na vlastní kůži a zjistí, že jeho hudební jackpot byl tak trochu danajský dar. Film bude k vidění také na filmovém festivalu v Karlových Varech.
Tvůrce filmu Dannyho Boyla ani Richarda Curtise není třeba dlouze představovat. Boylův Trainspotting patří mezi kultovní filmy a jeho Milionář z chatrče mu získal Oscara. Curtis se jako scenárista zapsal u dnes již klasik žánru romantické komedie jako Čtyři svatby a jeden pohřeb nebo Notting Hill. Známý je především díky Lásce nebeské. Specialista žánrového filmu a odborník na romantiku se celkem překvapivě sešli na novém projektu.
Příběhovým spouštěčem filmu Yesterday stejně jako u Curtisova snímku Lásky čas je nadpřirozený element. Curtis se vrací k osvědčenému schématu, kdy obyčejné životy jeho hrdinů jsou poháněny magičnem. Tento magický element pak scenárista úspěšně těží jako zdroj (nejen) komična.
Při manipulaci s nadpřirozenem je vždy třeba dbát na nastavení pravidel nově zobrazovaného světa. Obzvlášť to platí u sci-fi či fantasy filmů. Ale i v případě lehce nadpřirozeného filmu, jako je Yesterday, je nutné na to pamatovat. Pro dosažení konzistentnosti a věrohodnosti je nezbytné pojmenovat, proč se věci dějí tak, jak se dějí, co v novém světě platí, a co ne. Takovou hranici Curtis ve filmu Lásky čas umně načrtl. Jeho v čase cestující Tim se pohybuje v jasně nastaveném světě – důsledkem je, že se příběh jeví realisticky, i když je trochu z „jiného“ světa.
V případě filmu Yesterday je tímto magickým prvkem dvanáct vteřin dlouhé globální zatmění, které ze světa smaže (mimo jiné) kapelu Beatles. Výchozí bod příběhu je jasně definován. Na škodu je, že se divák nedozví, proč většina světa na Beatles zapomněla. Ze světa přitom nezmizí jen Beatles, ale i Coca-Cola nebo cigarety. A opět Jack Malik je (patrně) jediný, kdo se na ně pamatuje. Proto divák s napětím vyčkává na konec, aby se dozvěděl, co zapomenuté věci spojuje a proč si je pamatuje jen Jack.
V tomto ohledu stojí Curtisem popsaný svět na vachrlatém základu. Pro film jako takový to není až tak nosné, ale divák Curtisových filmů bude zklamán jeho překvapivou nedůsledností.
Předvídatelně nepředvídatelný příběh
Snímek více než na vágně definovaných pravidlech „kouzelného“ světa stojí na precizně vybudované postavě Jacka Malika v podání Himeshe Patela (což je shoda jmen s hercem Devem Patelem, kterého taktéž proslavil Boyle ve filmu Milionář z chatrče) a na Curtisově sofistikovaném humoru. Postava Jacka Malika si prožívá klasické schéma „byl jsem nula, stala se ze mě hvězda“, Curtis ale nesklouzne ke klišé, kdy se často postava promění v rozmazlenou hvězdičku, kterou je nutné znovu přivést k rozumu. A krásně tak ukazuje, že k odvyprávění příběhu stačí dobře propracovaná postava i naprosto obyčejného a sympatického kluka.
Koneckonců Jack Malik si svůj osud odzpívá hned na začátku. Během onoho osudného blackoutu Jacka ošklivě srazí autobus. Po propuštění z nemocnice dostává od přátel novou kytaru a první, co jim na ni zahraje, je píseň Yesterday. Scénka se nese v humorném duchu, přátelé jsou dojati úžasnou písní a diví se, jak to že ji ještě neslyšeli.
Jack vše považuje za hloupý žert a ani netuší, že si právě odzpíval příběh svého vlastního života. Přesně za tento druh nenápadných dramatických ironií je potřeba Richarda Curtise pochválit. Neméně důležitý je pak i (jak říká sám Curtis) „předvídatelně nepředvídatelný“ konec. Což je v žánru romantické komedie snad to nejtěžší.
Režisér filmu se spolehl na neokoukané obličeje a v případě hlavní postavy na (mimo Británii) úplně neznámého Himeshe Patela. Jeho Jack je vtipný, obyčejný, a přesto netypický sympaťák, který se ze dne na den musí potýkat s velkým světem slavných. Vedle Himeshe se objevuje Lily Jamesová známá z Panství Downton, Nejtemnější hodiny nebo druhého dílu muzikálu Mamma Mia. Její postava Ellie, Jackovy kamarádky a manažerky, pasuje k Himeshovi svým humorem, neobyčejnou obyčejností a krásou.
All you need is love
Jak zpívali Beatles, člověk nepotřebuje nic jiného než lásku, a tak i v tomto příběhu jde zcela logicky o ni. Jack se při své snaze rekonstruovat Beatles od Ellie odloučí a až později si uvědomuje, co všechno vlastně opustil. Není proto překvapení, že právě v tomto momentu si začne vzpomínat na slova písně All you need is love.
Jedna postava filmu ale není tak neokoukaná. A to je postava slavného zpěváka Eda Sheerana, kterého nehraje nikdo jiný než Ed Sheeran. I zde se tvůrci trefili. Ed je stejný sympaťák jako náš hrdina. Elegantně snáší ironii svého osudu, kdy ho na hudebním piedestalu vystřídal Jack, kterého sám objevil. Film Yesterday je zábavný i proto, jak umně kombinuje náš skutečný svět se světem příběhu. Ed Sheeran je toho zdařilým příkladem.
Formálně se Danny Boyle nenechal příliš unést a spoléhá na klasickou formu – žánru filmu určitě zcela odpovídající. Zkraje občas použije šikmý obraz, který však více než jako účinný stylistický projev působí jako výstřelek do tmy. Z filmu vlastně člověk více cítí Curtisův rukopis než Dannyho Boyla, což nepřímo dokládá i sám Curtis.
„Nikdy jsem neplánoval to režírovat,“ říká o psaní příběhu a doplňuje: „Ani jsem nepřemýšlel nad tím, kdo by to měl režírovat, protože především musíte napsat takový scénář, u kterého nezáleží na tom, kdo bude režisér.“ Je třeba uznat, že to se mu povedlo.
Film Yesterday je plný překvapivých dějových zvratů, humoru a inteligentní nadsázky. Je současně krásnou poctou Beatles (zdařilejší než byl film Across the universe). Představuje nám svět, kde Beatles přežili díky neznámému Jackovi. Nezpívali náhodou i o tom?
Film sice není tak důsledný jako Curtisovy jiné snímky (Danny Boyle promine, ale film je více Curtisův než jeho), ale je veselou poctou velké kapele, kde se hlavní postava původně uvězněná v písni Yesterday stane protagonistou písně All you need is love. A tak je to správně.
