Rubrika Filmový festival Karlovy Vary 2019

Křišťálový globus 54. karlovarského festivalu vyhrál film o rozpadlé bulharské rodině s názvem Otec. Skutečnými vítězi letošního ročníku ale byly německý snímek Lara od režiséra Jana-Oleho Gerstera a slovensko-české drama Budiž světlo od slovenského režiséra Marko Škopa. Ty získaly ocenění napříč různými dalšími porotami a zároveň sympatie diváků v anketách. Jde o tituly, k nimž se veřejný diskurz bude zcela jistě vracet. A v souvislosti s Vary se vrací i diskuse o stavu české kinematografie.

Julianne Mooreová, Casey Affleck, Patricia Clarksonová, ale také Jiří Suchý, Jiří Bartoška nebo Aňa Geislerová přijeli letos na festival do Varů. A jak hvězdy na červeném koberci, tak zákulisí filmové přehlídky zachytily kamery České televize. Z natočených záběrů vzniklo střihové ohlédnutí za právě skončeným 54. ročníkem.

Hlavní festivalová porota 54. ročníku filmového festivalu v Karlových Varech se jednoznačně shodla, že nejlepší je Otec. Hlavní postava bulharsko-řeckého dramatu si s osobitým humorem hledá cestu ke svým blízkým. Jednu z hereckých cen získal slovenský herec Milan Ondrík za ztvárnění role ve slovenském dramatu Budiž světlo. Koprodukčně se na tomto snímku podílela i Česká televize.

Řadu slavných hostů, kteří kdy zavítali na karlovarský festival, rozšířila na závěr 54. ročníku Patricia Clarksonová. Americká herečka přijela do Varů představit svůj Řidičský průkaz, tedy film, který má ráda, protože, jak sama říká, je o důležitých setkáních v životech. Při sobotním závěrečném ceremoniálu také převezme ocenění za přínos kinematografii.

Mystify: Michael Hutchence je dokumentární životopis o australském rockovém zpěvákovi, frontmanovi skupiny INXS, který předčasně ukončil svůj život v 37 letech. Režisér tohoto snímku Richard Lowenstein byl i častým autorem Hutchenceových klipů a v Praze s ním dokonce natočil i videoklip k jedné z nejznámějších písní INXS Never Tear Us Apart.

Střední škola je pro světové filmaře věčnou inspirací. Tématem se často opájí i američtí nezávislí („indie“) tvůrci, kteří skrze něj přibližují jak největší životní tragédie, tak i radosti. Kdo zhlédne film Ke hvězdám, bude v tomto subžánru číst jako v knize. Jedná se o snímek vypravěčsky přímočarý, jemný k postavám a na všech úrovních srozumitelný.

Co se vešlo do posledních festivalových vteřin 54. ročníku? Připomínka, že lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný; co na kameramanech nemají rády herečky či jak se řeší, aby basketbalisté z NBA nezacláněli v kině ve výhledu ostatním. A na závěr  i Marek Eben prozradí, co ho dojímá.

Ještě než FAMU začaly zmítat debaty o budoucnosti instituce a připravenosti filmařů, absolvoval Michal Hogenauer katedru režie a svůj středometrážní film Tambylles uvedl v Cannes. Není tak divu, že byl jeho dlouho připravovaný celovečerní debut očekáván. Tiché doteky jsou v kontextu domácí kinematografie nevídaným zjevem. Jsou chladné, vyjadřují se tajnosnubně a neposkytují při sledování mnoho jistot.

Textař, skladatel a divadelník Jiří Suchý má i v téměř osmaosmdesáti letech stále ještě sedm profesí a nepropadá pracovní ani životní skepsi. Zkrátka umí „Lehce s životem se prát“, jak stojí i v názvu dokumentu, který o něm natočila Olga Sommerová. Ve světové premiéře byl ve čtvrtek uveden na filmovém festivalu v Karlových Varech. Do kin vstoupí 26. září.

Podle sedmých Festivalových vteřin svůj den rozhodně měli Aneta Langerová a Meky Žbirka. A také Jiří Suchý, o němž lze mnohé zjistit z dokumentu, který do Varů přivezl, a něco málo i z rohovoru s Markem Ebenem. Třeba to, proč nosí slamák, a ne rádiovku. Svůj den naopak neměl Šimon Caban alias dýdžej Arnoštek, jehož tanec je po letech přece jen trošku dřevěnější.