Filmový postřeh: Tiché doteky s Eliškou Křenkovou jsou hrdě odtažitým uměním

Ještě než FAMU začaly zmítat debaty o budoucnosti instituce a připravenosti filmařů, absolvoval Michal Hogenauer katedru režie a svůj středometrážní film Tambylles uvedl v Cannes. Není tak divu, že byl jeho dlouho připravovaný celovečerní debut očekáván. Tiché doteky jsou v kontextu domácí kinematografie nevídaným zjevem. Jsou chladné, vyjadřují se tajnosnubně a neposkytují při sledování mnoho jistot.

Hlavní hrdinkou Tichých doteků je mladá Češka Míša (Eliška Křenková), která přijíždí za prací au-pair do Nizozemska. Bohatá tříčlenná rodina ji do honosného domu přijme pod podmínkou dodržování jimi určených pravidel. Ty se vztahují zejména na výchovu syna Sebastiana (Jacob Jutte). Míša, kterou rodina přejmenuje na Miu, se zdráhá podrobovat chlapce přísným omezením a trestům. Navíc se zdá, že tato přísná racionalita pronikla i do okolních domácností.

Jako Michael Haneke

Snímek byl natočen v česko-nizozemsko-lotyšské koprodukci. Mnohem více se ale geograficky podobá například Řecku a tamní „divné vlně“ nebo rakouskému režisérovi Michaelu Hanekemu. Tomu ostatně Hogenauer věnoval svoji bakalářskou práci.

Celkově tato těžká zařaditelnost Tichých doteků ukazuje, že se setkáváme s projektem evropských rozměrů. Režisér se orientuje v zahraniční tvorbě a chce do ní vstoupit již svým celovečerním debutem.

Podobnosti s tvorbou provokatéra Hanekeho by se našly hlavně v rovině stylu – zacházením s filmovým prostorem, nenápadně pozorující kamerou nebo vedením herců. Hogenauer Míšu a Sebastiana uzavírá do nepříjemně chladných místností a pečlivě rozvíjí různé obrazové motivy. K nějakým zkratkovitým úsudkům se ale není radno unáhlovat, Haneke je sofistikovaný učitel a Hogenauer velký nový talent, který si razí vlastní cestu.

Režisér manipulátor

Režisér je velmi vybíravý ohledně toho, co nám odhalí o komunitě, do níž Míša přichází. Je přísnost, kterou rodina vyžaduje, nějakým obranným mechanismem, ideologií, nebo máme celé vyprávění chápat spíše metaforicky jako příběh člověka vykořeněného z vlasti? Hogenauer nás směle navádí k falešným závěrům, je to filmový manipulátor v dobrém slova smyslu. Vyluštění všech otázek s sebou na konci nese kontroverzní téma. Závěr snímku snad nemusel být takto konkrétní a ztrácí se v něm trocha obecné platnosti.

Skutečnost, že mají Tiché doteky nakonec premiéru v sekci Na východ od Západu, se vzhledem k ambicím projektu může jevit jako zklamání. Však ještě před rokem se v hlavní soutěži ukázal jiný český celovečerní debut – Domestik Adama Sedláka. Doufejme, že si i přes zařazení do vedlejší soutěžní sekce Hogenauerovy odvahy všimnou další festivaly. Tiché doteky mohou v zahraničí zase trochu napravovat pověst českého filmu.

Zajímají vás další filmové postřehy z festivalu v Karlových Varech? Přečtěte si je ve speciálu na webu ČT24.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Filmový festival Karlovy Vary 2019

Z festivalu do kina. Vybrané filmy z Varů je možné vidět i v jiných městech

Filmy, které se promítaly na letošním festivalu v Karlových Varech, se dostanou i do biografů po celé republice. Od 8. července je možné na festivalový výběr zajít díky dvěma projektům: Oficiálním ozvěnám Šary Vary a také přehlídce Vary ve vašem kině. Mezi snímky je třeba dokument o Maradonovi nebo drama Parazit, které vyhrálo letošní festival v Cannes.
8. 7. 2019

Glosa o festivalu ve Varech: Budiž světlo, pro rodinu i český film

Křišťálový globus 54. karlovarského festivalu vyhrál film o rozpadlé bulharské rodině s názvem Otec. Skutečnými vítězi letošního ročníku ale byly německý snímek Lara od režiséra Jana-Oleho Gerstera a slovensko-české drama Budiž světlo od slovenského režiséra Marko Škopa. Ty získaly ocenění napříč různými dalšími porotami a zároveň sympatie diváků v anketách. Jde o tituly, k nimž se veřejný diskurz bude zcela jistě vracet. A v souvislosti s Vary se vrací i diskuse o stavu české kinematografie.
7. 7. 2019

Jaký byl 54. festival v Karlových Varech? Podívejte se na sestřih zajímavých momentů

Julianne Mooreová, Casey Affleck, Patricia Clarksonová, ale také Jiří Suchý, Jiří Bartoška nebo Aňa Geislerová přijeli letos na festival do Varů. A jak hvězdy na červeném koberci, tak zákulisí filmové přehlídky zachytily kamery České televize. Z natočených záběrů vzniklo střihové ohlédnutí za právě skončeným 54. ročníkem.
7. 7. 2019

Na festivalu ve Varech jsou nejlepší otcové. Ceny obdržel bulharský i slovenský

Hlavní festivalová porota 54. ročníku filmového festivalu v Karlových Varech se jednoznačně shodla, že nejlepší je Otec. Hlavní postava bulharsko-řeckého dramatu si s osobitým humorem hledá cestu ke svým blízkým. Jednu z hereckých cen získal slovenský herec Milan Ondrík za ztvárnění role ve slovenském dramatu Budiž světlo. Koprodukčně se na tomto snímku podílela i Česká televize.
6. 7. 2019

Herečka Patricia Clarksonová přijela do Varů s Řidičským průkazem. Odveze si cenu

Řadu slavných hostů, kteří kdy zavítali na karlovarský festival, rozšířila na závěr 54. ročníku Patricia Clarksonová. Americká herečka přijela do Varů představit svůj Řidičský průkaz, tedy film, který má ráda, protože, jak sama říká, je o důležitých setkáních v životech. Při sobotním závěrečném ceremoniálu také převezme ocenění za přínos kinematografii.
6. 7. 2019

Filmový postřeh: Sláva a démoni. Záhadu Michaela Hutchence odkrývá dokument

Mystify: Michael Hutchence je dokumentární životopis o australském rockovém zpěvákovi, frontmanovi skupiny INXS, který předčasně ukončil svůj život v 37 letech. Režisér tohoto snímku Richard Lowenstein byl i častým autorem Hutchenceových klipů a v Praze s ním dokonce natočil i videoklip k jedné z nejznámějších písní INXS Never Tear Us Apart.
6. 7. 2019

Filmový postřeh: Lekce středoškolského života míří Ke hvězdám, ale nedosáhne na ně

Střední škola je pro světové filmaře věčnou inspirací. Tématem se často opájí i američtí nezávislí („indie“) tvůrci, kteří skrze něj přibližují jak největší životní tragédie, tak i radosti. Kdo zhlédne film Ke hvězdám, bude v tomto subžánru číst jako v knize. Jedná se o snímek vypravěčsky přímočarý, jemný k postavám a na všech úrovních srozumitelný.
6. 7. 2019

Festivalové vteřiny Marka Ebena: Co to včera bylo? A co to bude za rok?

Co se vešlo do posledních festivalových vteřin 54. ročníku? Připomínka, že lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný; co na kameramanech nemají rády herečky či jak se řeší, aby basketbalisté z NBA nezacláněli v kině ve výhledu ostatním. A na závěr  i Marek Eben prozradí, co ho dojímá.
6. 7. 2019
Načítání...