Šanghaj – Mladí čeští architekti bodují v Číně. Čtveřice z nich totiž vyhrála v mezinárodní soutěži se svým návrhem, jak zvelebit okolí řeky ve městě. Projekt porazil zhruba dvě stě světových ateliérů. V Číně se přitom nejedná o první český architektonický úspěch…
Nábřeží řeky Souzhou Creek se původně podobalo stoce, do níž továrny zvesela vypouštěly odpad. Návrh českých umělců ale počítá s jeho renovací a s návratem městského života, dokonce i s pohybem lodí. Rádi by využili nejen samotné náplavky s nábřežím, ale také samotný prostor toku, na němž by si každý mohl ukotvit svoje soukromé plavidlo, jež by využíval dle vlastních potřeb.
Velký úspěch měl už projekt galerie architekta Zdeňka Fránka v Pekingu. Vznikl doslova na zelené louce a dnes je přitom symbolem celé čtvrti. Autor se ostatně netají svou náklonností k plastickým tvarům, kterých při návrhu galerie hojně využil.
Oproti evropskému stavitelství se to asijské rapidně zdokonaluje a rozrůstá. Obsazení čínských městských ploch v posledních letech zhoustlo na dvojnásobek. Má to však také svůj háček: „V rámci budování nových čtvrtí zanikají i části historické, které měli svůj potenciál,“ upozorňuje historik architektury Dan Merta.
Architekti z celého světa ale i přesto jezdí za hranice Čínské lidové republiky ochotně a často. Vůči jejich práci je totiž otevřená. Místní kolegy ze západu nazývají „uprchlíky“ ekonomické krize. Často tu realizují návrhy pro Evropu příliš extravagantní a přinášejí ekologické technologie. Už za dva roky bude například dokončena nejvyšší stavba v zemi - Šanghajská věž.
Země ale spíš zoufale potřebuje plošnou výstavbu bydlení. Tu ale zřejmě pokryje budoucí generace čínských architektů. „Oni tak obrovským způsobem získávají sebevědomí a tak rychle se učí od těch ostatních, že nás za chvíli nebudou potřebovat,“ míní Fránek. Svědčí o tom i fakt, že poslední Pritzkerovu cenu - nejvyšší architektonické ocenění - získal právě Číňan Wang Shu.
