Praha - V těchto dnech uplyne padesát let, kdy se Václav Neckář postavil za mikrofon do studia a nahrál jedny ze svých prvních skladeb. Dlouhovlasý a energický mladík se s hity Ze soboty na neděli, Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě či Dostal jsem kuli ihned stal miláčkem publika. V posledních letech se opět vrátil na koncertní pódia, což nehodlá v budoucnu nijak porušit – na podzim vydá vánoční album a chystá další vlnu vystoupení.
V šedesátých letech hrával v Divadle Alfa v Plzni, v září 1965 však získal angažmá v pražském Divadle Rokoko. Tou dobou už měl za sebou nahrávání některých výše zmíněných písní, takže už mohly zaznít třeba v divadelní hře Čekání na slávu. „Na natáčení do studia jsem jel stopem až do Prahy,“ vzpomíná zpěvák na své začátky. Poté se mu začaly hrnout také filmové nabídky (Ostře sledované vlaky, Skřivánci na niti atd.) a jeho hvězda začala stoupat. Svými nekonfliktními písněmi totiž dokázal oslovit každého.
„Měl jsem štěstí na dobrý materiál,“ uznává Neckář. Nemusel tak prý nikdy řešit dilema, jestli zpívat písničku, s jejímž textem se neztotožnil.
Výjimečnou a uvolněnou atmosféru šedesátých let si prý i navzdory mladému věku uvědomoval. „Mysleli jsme si, že to bude začátek celoevropské nebo celosvětové éry,“ řekl k pobytu ve francouzském Cannes, kde s Rokokem měsíc pobýval na tamních divadelních prknech.
Prvního listopadu 1968, tedy v den narozenin Marty Kubišové, založil společně s ní a s Helenou Vondráčkovou trio Golden Kids. Společně zpívali sice pouhých patnáct měsíců, za tu dobu však stihli vytvořit skladby, které fungují dodnes. Po skončení trojice založil s bratrem kapelu Bacily, která na koncertech dbala na větší show - jejich vystoupení často doprovázely ohňostroje.
Václav Neckář se ve svých začátcích upsal společnosti Supraphon, na jejíž deskách skladby vycházely. Zůstal jí věrný až dodnes, kdy v sedmdesáti letech neúnavně natáčí vůbec první vánoční desku. Fanouškům se zpěvák naposledy přihlásil před dvěma lety s comebackovou nahrávkou Dobrý časy, která obsahovala zlomovou skladbu Půlnoční z filmu Alois Nebel. „Zpívám ji i v poledne na náměstí,“ usmívá se Neckář, jehož diář je koncerty přeplněn až do konce roku.
