Praha - Přátelé a rodina dnes na poslední cestu vyprovodili nedávno zesnulého hudebníka Petra Hapku. Svou příležitost k rozloučení dostala od 10 hodin na vyšehradském hřbitově i veřejnost. Avšak následný pohřeb na Okoři se uskutečnil už pouze v rodinném kruhu. Smuteční řeč přednesl v kostele Hapkův dlouholetý kolega a kamarád Michal Horáček. Hudební skladatel, dirigent i zpěvák zemřel v sedmdesáti letech.
Veřejnost mohla položit květinu u rakve v bazilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. V poledne odsloužil mši kněz vyšehradské farnosti. Na pohřbu zazněly písně, které Hapka složil s Michalem Horáčkem. Před baziliku se sjela také asi šedesátka motorkářů, mezi které hudebník patřil.
Právě na Okoři, kde se konalo soukromé rozloučení, strávil Petr Hapka poslední roky svého života. Loni v březnu se podrobil operaci kyčelního kloubu, pak se u něj projevila Alzheimerova choroba. Poslední dny prožil ve společnosti rodiny.
Publicista Josef Vlček:
- „On se na filmovou hudbu díval trochu svrchu, což mě vždycky překvapovalo. Jako skladatel filmové hudby patřil k tomu nejlepšímu nejen v Česku, ale vůbec v celé Evropě. Měl jedinou smůlu, že se nikdy nesnažil nijak proniknout do světového kontextu, jinak by byl srovnatelný s těmi nejslavnějšími italskými skladateli.“
Za svou kariéru napsal stovky hudebních melodií, na populární scéně se prosadil právě díky spolupráci s textařem Horáčkem. Hudební stopu vtiskl zejména repertoáru šansoniérky Hany Hegerové.
V průběhu 70. a 80. let se Petr Hapka stal jedním z nejproduktivnějších autorů filmové hudby v poválečném Československu, přičemž typický pro něj byl zejména melancholický, romantizující tón. Ideální místo nacházel tento hudební projev ve filmech pro dětské publikum, např. v seriálu My všichni školou povinní nebo ve snímku Městem chodí Mikuláš. Hlavní uplatnění potom nalezl v pohádkách, nejvýraznější atmosféru zanechaly Hapkovy skladby v Perinbabě od Juraje Jakubiska nebo v Herzově temné variaci krásky a zvířete Panna a netvor.
