Řevnice - Porta po čtyřiačtyřicáté aneb jak opět národní finále svedlo na pódium začínající kapely i zkušené muzikanty. Přestože festival patří mezi fenomény, tak v řevnickém hledišti zdaleka nebylo tak nabito jako před rokem 89 v plzeňském Lochotíně. Porta byla hlavně v osmdesátých letech obrovským fenoménem. Na festival do Plzně jezdilo dvacet až třicet tisíc lidí. Masové účasti na Portě nahrávala nejen volnější cenzura, ale i to, že chyběla konkurence. I proto jsou v hledišti volná místa.
Ještě před dvaceti lety se hledělo na ideovou čistotu textů. Z podia ale často zněly písně, jejichž slova se k cenzorům, díky pořadatelům, vůbec nedostaly. Poslouchat je přijížděly tisíce lidí. „Bylo to o písničkách a bylo to o pohodě a o komunikaci mezi lidma a o 'nezaprděnosti',“ vzpomíná legendární Wabi Daněk.
„Současně s Portou probíhají dva nebo vlastně tři festivaly a po celé republice je ještě možná dalších akcí o kterých nevíme, takže proto se ty diváci rozdělí. Muzika jezdí dneska za divákem,“ vysvětluje jeden z dramaturgů akce. Motto festivalu ale zůstává stejné už od roku 1972: Hudba je lék a Porta je nejlepší apatyka.
