Plzeň - Polská krev je bezesporu nejlepší a nejoblíbenější českou klasickou operetou, která se v pravidelných intervalech vrací do každého hudebního divadla. Na scéně plzeňského divadla se odehrála před 100 lety česká premiéra této skvělé operety Oskara Nedbala. Od té doby ji na místních scénách vidělo několik generací diváků ve 12 inscenacích. S třináctým provedením nyní přichází Jan Ježek, jenž se v roli režiséra představí Plzeňanům poprvé.
Divadlo slibuje kromě zábavy i „značnou dávku slovanského citu, snesitelnou míru sentimentu a především celou plejádu skvělých melodií“. Slavnostní uvedení je v sobotu, řekla mluvčí divadla Eva Ichová.
Světovou premiéru měla Polská krev 25. října 1913 ve Vídni, za dirigentský pult se postavil sám Oskar Nedbal. Ohlas publika byl obrovský, titul se stal nejúspěšnější operetní novinkou sezony a do konce roku 1915 dosáhl počtu 250 repríz. „Během další sezony ji hrálo neuvěřitelných 237 divadel po celém světě,“ uvedla Ichová.
- Polská krev Oskara Nedbala v Divadle J.K. Tyla v Plzni. Na snímku Radka Sehnoutková jako Helena a Dalibor Tolaš v roli Jana Zaremby. Premiéra 23. 02. 2013. zdroj: ČTK
- Polská krev Oskara Nedbala v Divadle J.K. Tyla v Plzni. Na snímku Hana Spinethová jako Jadwiga. Premiéra 23. 02. 2013. zdroj: ČTK
Bitvu o českou premiéru vyhrála Plzeň. Tehdejší ředitel Karel Veverka přivezl narychlo přímo z Vídně kartáčový otisk klavírního výtahu a zároveň nechal překládat libreto od domácího tenoristy. „Ten po svých večerních představeních vždy celou noc překládal, ráno přinesl texty do divadla a tam se ihned zkoušelo. Dirigent Jan Janota zároveň nacvičoval s orchestrem. Premiéra se uskutečnila 26. prosince 1913, tedy dva měsíce po vídeňské premiéře,“ upozornila mluvčí.
„Polskou krev považuji jednoznačně za nejlepší českou operetu. V mých úvahách hrála určitou roli i skutečnost, že dirigent Petrdlík se studiem Nedbalovy hudby dlouhodobě zabývá, takže mám jistotu, že inscenace bude kvalitní i po hudební stránce,“ přiblížil důvody, proč režii přijal. Herce prý vede k tomu, aby hráli operetu „mile vážně“.
Diváci se tedy mohou těšit na klasické pojetí, kterému ovšem nechybí i mírný nadhled. Zajímavostí také je, že aktéry jsou většinou operní sólisté. „Učím je, aby hráli tak, jako když se bavíme mezi sebou, přirozeně, z očí do očí,“ řekl Ježek, který si zatím operetní režii vyzkoušel v Olomouci a v Liberci.
