Tradiční hudební slavnosti v německém Bayreuthu, věnované dílu Richarda Wagnera, zaskočily část publika. To začalo bučet ve chvíli, kdy festival uvedl operu Soumrak bohů anoncovanou jako první experiment s umělou inteligencí v historii přehlídky. AI vygenerovala monumentální scénografii. Podle mnohých kritiků ale výsledek vyzněl jako nesrozumitelná obrazová koláž.
Bučení a pískot se ozvaly, když po skončení představení před diváky předstoupil kurátor Marcus Lobbes, který spolu se svým týmem zodpovídal za umělecko-technickou koncepci.
Soumrak bohů je závěrečnou operou Wagnerovy ságy Prsten Nibelungův o kouzelném prstenu, jehož kletba ovlivní osudy bohů i smrtelníků. Německý skladatel mnohahodinovou tetralogii vytvořil v letech 1848 až 1874 a volně stavěl na prvcích a postavách germánského pohanství, zvláště pak islandských ságách a středověkém hrdinském eposu Píseň o Nibelunzích.
Soumraku bohů předcházejí tři operní kusy: Zlato Rýna, Valkýra a Siegfried. I ty v Bayreuthu uvedli, ale bez využití AI. Festival je vrstevníkem Wagnerova opusu, koná se s přestávkami od roku 1876. Prsten Nibelungův byl od dob své premiéry inscenován mnohokráte s větší či menší mírou invence.
Odvaha, nebo salát?
U příležitosti stopadesátého výročí se festival rozhodl pro „vizionářsky silný experiment“, který by pomocí AI vizuálně ztvárnil, jak bylo toto hudební drama ve století a půl dlouhé historii přijímáno. Projekce měla vystihovat „národní mýtus, společensko-politický převrat“ i „romantickou utopii“, přičemž umělá inteligence se učila z bezpočtu předchozích inscenací či dokumentů, ale také různých obrazů a historických motivů.
Právě jejich výběr ale publikum mátl, píše deník Die Zeit s odkazem na agenturu DPA. Vedle fotografie bývalého kancléře Helmuta Kohla se objevily záběry z 11. září a teroristického útoku na Světové obchodní centrum v New Yorku, poštovní známka vytvořená ke sjednocení Německa či britská královna Alžběta II. Ústřední milenecká dvojice řeší lásku a vášeň, zatímco AI za ně promítá plakát z ropné krize v sedmdesátých letech, jen málokdo by v tom dohledal logiku, uvádí další příklad bavorský rozhlas BR Klassik.
Ale třeba respektovaný časopis o divadle Die Deutsche Bühne míní, že odvaha festivalu „vstoupit na nové území“ si v zásadě zaslouží respekt, ostatně sám Wagner prý nabádal k tvorbě nových věcí.
Kritiku „obrazového salátu“ ještě umocnilo, že na úkor AI bylo potlačeno samotné divadlo, kdy se pěvci téměř nehýbali a v některých scénách je projekce zastínily. Nespokojenost v obecenstvu se týkala jen scénografie vytvořené pomocí AI. Naopak pěvecké výkony a hudební nastudování opery se dočkaly bouřlivého potlesku. Soumrak bohů bude mít v Bayreuthu ještě dvě reprízy.
