Zemřel básník a esejista František Listopad. Působil také jako překladatel, pedagog a divadelní a televizní režisér. Od padesátých let minulého století žil v Portugalsku. ČT Art tvůrce připomene 3. října ve 22:25 dokumentárním portrétem od režiséra Jana Němce.
František Listopad, vlastním jménem Jiří Synek, si pseudonym zvolil podle měsíce svého narození – 26. listopadu 1921. V emigraci, kde prožil většinu svého života, si říkal i Jorge Listopad.
Studoval na pražské filozofické fakultě, za druhé světové války žil v ilegalitě a účastnil se domácího odboje. V této době ale došlo také k jedné události, kterou František Listopad nikdy pořádně neobjasnil. Výpověď básníkova kamaráda Pavla Macháčka, který byl prý kvůli Listopadově chybě vězněn, zaznamenala Paměť národa.
Patřil k těm mladým spisovatelům a novinářům, kteří – sotva v Praze dozněly poslední výstřely druhé světové války – obsadili redakci Prager Tagblattu a začali vydávat deník Mladá fronta.
Založil umělecký směr „dynamoarchismus“, jenž básně proměňoval v bezprostřední a dynamický prožitek, a v prvních poválečných letech vydal několik básnických sbírek. Záhy se jeho novinářským pracovištěm stala Paříž, kde ho zastihly události února 1948.
František Listopad zaměnil pracovní pobyt za emigraci. Nějakou dobu zůstal ve Francii, pak přesídlil do Portugalska, kde se usadil natrvalo. V Portugalsku nezůstal jen u literární tvorby zahrnující poezii, drobné prózy i tvorbu pro dětské čtenáře, ale prosadil se i jako divadelní a televizní režisér. Působil jako ředitel Studia lisabonského Národního divadla a spoluzaložil v Portugalsku filmovou a divadelní školu.
Doma v Čechách se však do povědomí zapsal především jako básník, neboť své verše zásadně psal a publikoval v češtině. Do naší literatury se vrátil až po roce 1989, kdy se čtenáři mohli seznámit i s jeho exilovou poezií. Je autorem sbírek Sláva uřknutí, Krleš nebo Rosa definitiva, kterou vydal v roce 2007. Za sbírku, která prokázala jeho cit pro čistou poetiku a léty exilu neoslabené pouto k domovině a mateřskému jazyku, obdržel Cenu Jaroslava Seiferta.
