Praha – Uznávaný autor dokumentární fotografie Jaroslav Kučera vystavuje své snímky v Tereziánském křídle Starého královského paláce na Pražském hradě. Expozice nese výstižný název Jak jsem potkal lidi. Ústřední část výstavy tvoří dva cykly - normalizace a 70. léta a Moldávie, doplňují je pak komunistické svátky, pražské hospody, bývalé Sudety a portréty. Kučera vytváří od začátku své profesionální dráhy černobílý sociální dokument. Na tři stovky snímků představují jeho tvorbu od 70. let až po současnost.
Fotograf sám říká: „Myslím si, že nejsem typický reportér, protože reportáž je trošku o něčem jiném než moje fotografie. A také si myslím, že nejsem ani street fotograf, že bych chodil po ulici a lovil lidi. Spíše mám rád kontaktní fotografii. Dejme tomu nový obor kontaktní sociální fotografie.“
Boháči jsou daleko uzavřenější
Fotografie jej prý inspiruje především jako obraz. „Čím zajímavější, tím lepší. Čím lepší kompozice a obsah, čím zajímavější člověk a příběh, tím pořád lepší. Když je výsledek takový, který mi vyhovuje, tak je mi jedno, o koho jde. Jestli to je boháč, nebo ne, ale je pravda, že ti jsou daleko uzavřenější,“ uvažuje sedmašedesátiletý Kučera.
Obyčejní lidé se podle něj daleko lépe před objektivem „otevřou“. S oblibou zachycuje kolemjdoucí na ulici, prostitutky, nahé ženy i život v hospodách. Expozice nabízí i soubor snímků z Moldávie, kde žil a trávil hodně času mezi vesničany.
Poprvé zde představil i soubor působivých portrétových fotografií, na nichž jsou převážně známí umělci, osobnosti i trestanci z rýnovické věznice. Už když snímky vznikaly, věděl, že budou vystaveny společně, aby se znásobil emotivní, kontaktní pohled portrétovaných. Původně prý toužil udělat jen portréty známých vězňů, z toho ale nakonec sešlo.
Na dívčím bloku jsem měl fotit od rána do večera
Výstava dále ukazuje fotografie z vysokoškolských kolejí, kde za studií bydlel. Kučera připouští, že tehdy dostatečně nevyužil příležitosti: „Tady jsem prakticky nefotil, toto jsou takové fotky, které vznikly náhodou. Měl jsem tam dělat od rána do večera. Kdo se kdy dostane na dívčí blok a může tam přes zákaz bydlet?“
Držitel mnoha cen mimo jiné i Czech Press Photo z roku 2000 začal s digitálním fotoaparátem pracovat teprve před sedmi lety. Dosud měl na padesát autorských výstav po celém světě. Věnuje se i publikační činnosti. Jeho fotografie z listopadu 1989 se dostala i na obálku prestižního časopisu Life. Za své snímky protiglobalizačních protestů v Praze získal v roce 2000 první cenu v soutěži Czech Press Photo.
Další infiotrmace na webu Kultura na hradě.
