Praha - Letošní ročník festivalu Expozice nové hudby se zaměřil na tvorbu autorů, kteří pracují s poškozeným materiálem. V různých brněnských prostorech v průběhu pěti dnů vystoupili Phill Niblock, Keith Rowe, Bob Ostertag nebo Milan Knížák. Koncerty těchto umělců byly konfrontovány s představiteli mladé klubové scény.
Vytyčeným tématem přehlídky byl Octový syndrom, tedy nakažlivý proces rozkladu filmového materiálu. Jednotlivé večery se k tomuto fenoménu vztahovaly různým způsobem. Vidět tak bylo možné na místě vytvářený soundtrack k poškozenému filmu v podání Quartetu Twentytwentyone nebo improvizovanou animaci Pierra Héberta s hudebním doprovodem Boba Ostertaga, které se shodně odehrávaly v kině Scala. Také stěžejní postava experimentální hudby posledního půlstoletí Phill Niblock zde pak promítal svůj snímek ze šedesátých let The Magic Sun, který byl inspirován freejazzovým pianistou Sun Ra, a rovněž svůj nejnovější film Silent Drone.
Jedním z předem očekávaných vrcholů programu bylo vystoupení Milana Knížáka & Phaerentz. Šlo přitom o vůbec první provedení díla v jeho původně zamýšlené podobě. Skladbu pro osm gramofonů hrajících poškozené desky po přesně stanovené době vystřídalo převedení Knížákova konceptu do laptopové performance Opening Performance Orchestra. Poruchy, které vznikají procesem přepisu zvukového signálu do digitální informace, doplňovaly úryvky z Knížákových děl a vlastní autorský vklad. Výsledná Re/Broken Music otestovala samotné možnosti tradičního koncertního sálu.
Víkendový program Expozice se poté soustředil především na postavu předního improvizátora Keitha Rowea. Jeho sobotní koncert spolu s legendou hnutí Fluxus Benem Patersonem zkoumalo hranice mezi improvizací a konceptem, když nahrané úseky Patersonova hlasu dokázal jeho spoluhráč stlačit do sledu připomínajícího takřka písňový refrén. V neděli poté proběhlo Roweovo odpolední vystoupení u příležitosti vlastní výstavy Malované eventy. Rowe zde pracoval se zvuky kytary a modulacemi živého radiového signálu.
Posluchači, hlavní aktéři a návštěvníci Expozice vůbec se nicméně potkávali i mimo kino, potažmo sál filharmonie. Sloužila k tomu jak setkávání v rámci festivalových snídaní, během nichž mluvil o své práci například Keith Rowe či Phill Niblock, tak i klubové večery. Ty zvláště lze považovat za jeden ze silných bodů tohoto ročníku, který se pokusil otevřít světu „klubové hudby“, či přinejmenším se s ním dostat do dialogu. V prostoru PRAHA, na dohled od Besedního domu, koncertovali hudebníci ze tří středoevropských zemí a vydavatelství. Svou tvorbu předvedli zástupci polské Latarnie, bratislavského LOMu nebo pražské Baby Vangy.
Expozici 2014 se nevyhnuly některé především technikou způsobené potíže, zároveň však i toto do vnímání festivalu tak trochu patří. Letošní problémy navíc do značné míry souvisí s rozhodnutím organizátorů vydat se mimo stěny a sál Besedního domu – jsou tedy snad více než vykoupeny tím, jak do sebe festival vtělil i jiné brněnské prostory. Především v protínání toho, co k sobě na první pohled třeba ani dost dobře nepasuje a nepatří, lze hledat význam doznívajícího ročníku.
