Praha - Díla z posledních tří let pod souhrnným názvem Křik paviánů vystavuje výtvarník Jiří David v Colloredo-Mansfeldském paláci v Karlově ulici. Objekty spojuje práce s betonem, který je tak prezentován jako materiál prostupující dnešní svět. Výstava, která potrvá do 8. září, se nalézá ve čtvrtém patře paláce, který je zatím bez výtahu. Rozsáhlý barokní dům provozuje Galerie hlavního města Prahy, která do něj přesouvá výstavy současného umění pořádané dosud na Staroměstské radnici.
„Samostatná výstava Jiřího Davida, pojmenovaná mnohoznačným názvem Křik paviánů, rozvržená do tří místností Colloredo-Mansfeldského paláce, přináší podstatný průřez jeho prací za léta 2011–2013. Zahrnuje obrazy a plastiky, jejichž spojujícím rysem je zájem o beton jako tvárlivou látku, prostupující dnešní svět, charakterizovanou šedavou barvou, umožňující fixovat předměty, jako by šlo o sopečnou lávu,“ upozorňuje kurátor výstavy Karel Srp.
Sám výtvarník nechce svá díla moc vysvětlovat: „Současné umění má smysl teprve v okamžiku, kdy věc, na kterou se díváte, si dokážete přetransformovat do své vlastní paměti, a nemusíte ji konfrontovat s mou,“ uvedl. Naproti tomu kurátor vysvětlujícími slovy nešetří: „Výstava je pojatá jako živoucí, volně se rozvíjející organismus, který se po zásahu autora proměnil v rozlévající se tkáň, obsahující nejen vnitřní prostor místností, ale i pohled z okna, jenž se stal rovněž její součástí. Expozice má své východisko, zmenšený půdorys výstavní síně, zavěšený horizontálně nad hlavami diváka, zatímco kolem nich se rozlévá moře drobných objektů, uvádějících do dlouhodobého Davidova uvažování o charakteru uměleckého díla, zejména v plastikách umístěných na stole, souhrnně pojmenovaných Morandiho polibek.“
David k práci s betonem také dodal, že ho lákalo manipulovat s ním jako s hmotou - současné umění je podle něj velmi „dematerializované“, proto pro něj práce s materiálem je jakýmsi návratem. Doplnil ale, že podstatná je pro něj myšlenka a sdělení, výběr formy je až druhotný.
„Beton se mi tak opět stal 'nevhodným' obrazovým materiálem, ovšem už s jednoznačněji reflektovaným obsahem. Obsahem i kryptou, v prostoru mezi metaforou a synekdochou, který pohlcuje zapomenuté, odkládané věci i chvíle. Rovněž i pastí i rizikem pro svou vlastní tíhu, jež pohlcuje, skrývá tíhy jevů, vztahů, které si často už jen bolestivě vybavuji. V každé etapě mých prací se snažím hledat polemická východiska vůči mé předchozí práci. Snad ze strachu před stereotypem opakování, v obavě před jistotou sebepoznání, nebo před pouhým formálním rukopisem,“ neubránil se komentáři výtvarník.
- Jiří David / Křik paviánů zdroj: GHMP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4704/470365.jpg
- Jiří David / Křik paviánů zdroj: GHMP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4704/470370.jpg
- Jiří David / Křik paviánů zdroj: GHMP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4704/470378.jpg
- Jiří David / Křik paviánů zdroj: GHMP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4704/470372.jpg
Koncepci výstavy připravil autor sám s kurátorem Karlem Srpem, který na ní pracoval ještě v době svého působení v GHMP. Celý objekt Colloredo-Mansfeldského paláce patřící městu čeká léta na rekonstrukci, GHMP ho spravuje tři roky a podle její ředitelky Magdaleny Juříkové by měl být v budoucnu „strategickým bodem existence GHMP“.
