Jakkoli je nesnadné přesněji definovat nebo dokonce systematizovat dílo malíře Jindřicha Pruchy, faktem zůstává, že je důležitým souputníkem zásadních myšlenek osobností a hnutí, které se objevily na české výtvarné scéně na začátku 20. století. Jindřich Prucha je představitelem české verze expresionismu a také fauvismu, jež propojuje s určitou lokální domácí tradicí. V jeho tvorbě jsou kromě krajinomalby zásadní i jeho autoportréty. Jeho vlastní podobizna v zimním šatě vypovídá o tom, jak křehkou osobou se cítil být.
Jindřich Prucha byl nevyrovnanou a depresivní osobností. Ačkoli jsou jeho náměty romantické a tradiční, práce s barvou a kompozicí je na tomto plátně zcela moderní. Obsahem díla nejsou jen formální inovace, ale také popis vztahu a emocí, které byly pro malíře důležité.
Primární důraz je kladen na vztah umělce a diváka a všechny ostatní momenty jsou upozaděny. Dílo je uměleckou reflexí dlouhé a trnité cesty k tomu, aby se stal umělcem. O dalších prostředcích, kterými umělec vyadřuje stav své duše a například i to, proč se malíř vyobrazil s baretem na hlavě, pohovoří kurátorka Sbírky moderního umění NG v Praze Jitka Šosová.
Seriál Národní galerie nikdy nezavírá pokračuje opět v neděli 12. února. Společně s kurátorkou Jitkou Šosovou se podíváme na dílo Jana Zrzavého Kleopatra II. Všechny předešlé díly naleznete zde.
