Praha - Polský herec a režisér Jerzy Stuhr je třetí osobností, jíž pražský Febiofest udělil cenu Kristián za přínos světové kinematografii. Stuhr se Febiofestu zúčastnil už jednou, a to před sedmi lety, kdy předával cenu Ladislavu Chudíkovi. Jeden ze sálů Cinestar Cinemas nyní uvádí čtyři Stuhrovy snímky včetně premiéry digitální verze legendární komedie Sexmise ze začátku 80. let, jež byla před pěti lety vyhlášena nejlepší polskou komedií století. Stuhr se stal nejlepším komediálním hercem.
„Život mi tato role nezměnila, změnilo to ale moji pozici. Byl jsem zařazen do ranku komediálních herců, ale takový nejsem. Točím v posledních letech v Itálii, a když tam kdysi představili Sexmisi, všichni se na festivalu v Terstu divili, že dokážu hrát komediální role,“ řekl Stuhr na setkání s novináři.
V Sexmisi ztvárnil jednoho z dobrovolníků, kteří se po umělém zmrazení těla probouzejí později, než jak to plánoval vědecký experiment. Ocitnou se v 21. století, kdy žijí pouze ženy. Muži totiž na Zemi vymřeli a ženy se staly soběstačnými, „silnější pohlaví“ je pro ně nepřítelem.
Komediální role prý Stuhr rychleji zapomíná. „Když se na to dívám, vypadám a vnímám se jako jiný člověk,“ podotkl herec s tím, že šlo spíš o „odpočinek a relaxaci v kariéře“. Ostatní role jsou v něm ale zakořeněny hluboko.
Stuhr o své roli v Sexmisi:
„Je příjemné být dobře dabován hlasem skvělého herce Mirka Donutila, mého přítele. V Polsku je to natolik kultovní film, že vstoupil do lidového jazyka. Kultovními se staly jednotlivé hlášky. Polská mládež to používá běžně. To je obrovský úspěch. Vidělo jej 11 milionů diváků.“
Stuhr si Febiofest oblíbil
„Mám ho velmi rád. Znám množství festivalů, ale tady je taková atmosféra mládí, je to pro režiséra a herce v mém věku velmi důležité, mít neustále kontakt s mládeží,“ konstatoval režisér s tím, že je pro něj důležité dostat cenu na festivalu, kde jej lidé znají. „Cítím se tu jako v rodině,“ dodal.
Ve filmu i v televizi ztvárnil Stuhr 52 rolí, v polovině 90. let debutoval jako režisér. „Herectví je dobrodružstvím srdce, zatímco režie je dobrodružstvím rozumu,“ prohlásil tento filmař v roce 1995, když v Česku představil svůj první projekt Seznam cizoložnic. Chtěl se postavit za kameru, aby nesl větší díl zodpovědnosti za filmové dílo. „Režie, to je když člověk vypráví o tom, co si myslí o světě, herci to pak realizují za peníze, ty city zahrají. Když režíruji, chci lidem něco říci i o sobě, zbavit se komplexů a hříchů,“ uvedl.
Stuhr se předloni počtvrté zúčastnil karlovarského festivalu, když tam uvedl italský film o volbě papeže Habemus papam, v níž ztvárnil mluvčího Vatikánu. „Tento snímek zhlédly miliony diváků v řadě zemí, především katolických. Například v Polsku mu ale katolické kruhy vyčítaly, že nezobrazuje pravdu a zpochybňuje dogma, protože papež nemůže být v krizi. Neboť ho nevolí kardinálové, ale Duch svatý,“ uvedl Stuhr.
Skutečnost však podle něj udělala vtípek, když se letos ukázalo, že papež krizi může mít a že Duch svatý na chvíli tu zemi opustil. „Ten příběh pak získal nějakou novou pravdu,“ vysvětlil. Na premiérách v Římě, Cannes, Karlových Varech i Oděse se prý přijetí různilo podle toho, jak moc je ve společnosti zakořeněna katolická výchova.
Stuhr o Habemus papam a volbě nového papeže:
„Když jsem teď pozoroval Vatikán, nejvíce mě zajímal právě tiskový mluvčí – co říká, jak to říká, jak interpretuje události. Když Benedikt XVI. abdikoval, v polské televizi jsem se často objevoval jako expert na vatikánské záležitosti, jímž samozřejmě nejsem. Někdy se stává, že film (umění) předbíhá určité události.“
