Vztahový kris kros nepřestane filmaře ani diváky nikdy fascinovat. Zřejmě tak uvažoval režisér Peter Bogdanovich, který se po čtrnácti letech vrátil k celovečerním snímkům, a natočil „komedii plnou zmatků a dobře mířených facek“. Je prostě báječná sice na pár týdnů zaměstnala prověřená hollywoodská jména jako Jennifer Aniston nebo Owen Wilson, publiku však akorát ukradne 93 minut života, které se rovnají levitaci ve vzduchoprázdnu.
Je prostě báječná vypráví o Isabel, která se nejstarší profesí na světě snaží našetřit peníze na nastartování herecké kariéry. Během jednoho „inspirativního“ večera na způsob Pretty Woman narazí na režiséra, který ji povídačkou o veverkách s ořechy změní život. Toto setkání tak spouští kolotoč podvádění, setkání, již zmíněných facek, křiku, hysterie a v případě diváka nadzvednutých obočí.
Film bohužel není dostatečně hloupý, aby se divák mohl pobavit nad jeho stupiditou. Není přitom ani dostatečně vtipný, aby se od srdce zasmál, a není ani vážný, aby přiměl člověka přemýšlet nad ponaučením či poselstvím. Z toho všeho vyplývá, že je v podstatě emocí prostý, což je zřejmě ta nejhorší charakteristika. Vždyť i negativní reklama by koneckonců byla reklama…
Stačí zkrátka vědět, že ta miluje toho, ten miluje tu, ale nemůže ji mít, zatímco on si ji neváží a klidně si nabrnkne tu i tu. Zkrátka únavný milostný mnohoúhelník ve vší parádě.
Pár úsměvných momentů se i při nejhorší vůli přesto najde. Pobaví přízvuk hlavní představitelky, stejně jako neurotické projevy terapeutky v podání Jennifer Aniston. Ta se mimo jiné výrazně podílela na dalším obsazení - doporučila jak Kathryn Hahn pro roli manželky, tak i Willa Forteho pro roli svého snoubence. O největší zábavu na plátně se stejně postará až bryskní otočka Quentina Tarantina, který se ve snímku objevil na žádost jednoho z producentů filmu a režiséra Grandhotelu Budapešť Wese Andersona.
Od tuctovky Je prostě báječná se přirozeně nečeká žádné průlomové umění, spíš pobavení. Pokud ale nezvládá ani to, těžko hledat důvody, proč s ní ztrácet čas.
