Data narození Stanislava Kolíbala a Karla Štědrého od sebe dělí více než půl století. Přesto se oba výtvarníci na mnohém shodnou, například v zájmu o geometrii. Kolíbal v ní hledá jednotu a řád, Štědrý ji považuje za spojku mezi generacemi. Paralely své tvorby umělci aktuálně hledají na společné výstavě v pražské Galerii Villa Pellé.
Letos šestadevadesátiletý Stanislav Kolíbal a o šedesát let mladší malíř Karel Štědrý se nesetkávají na výstavě poprvé. Štědrý před několika lety pomáhal při realizaci Kolíbalovy výstavy v česko-slovenském pavilonu na bienále v Benátkách.
„Řekl bych, že je to taková samostatná cesta každého z nás. Protože ovlivňování se nepokládám za příliš prospěšné. Člověk má pracovat pořád sám se sebou,“ podotýká k současným výstavním paralelám Kolíbal.
Společnou vizuální formu, která překlenuje generace, našli v geometrii. „Je to platforma, která nás spojuje, ale jsou tam vnitřní rozdíly,“ připouští Kolíbal. „A to je náplň, kterou geometrie dostává nadstavbu,“ dodává Štědrý. Mezi jeho inspirační zdroje patří i prvky pop kultury či graffiti.
Street art je ale něčím, v čem se umělci naopak nepotkávají. „Je to směr umění, kterému nevěřím, jeví se mi jako povrchní. Promiňte mi tu kritičnost, já ale ve skladbě geometrických tvarů hledám spiritualitu,“ vysvětluje Kolíbal. „Pro mě je street art spíše emoce z mládí,“ upřesňuje svůj vztah k matematické vědě Štědrý.
Na rozdíl od Stanislava Kolíbala také používá grafické programy a nechává se inspirovat roky prověřenými postupy svých předchůdců. Technologie mu umožňují na podněty reagovat v krátkém časovém úseku. „To, jak věci fungují a vznikají, je diametrálně odlišné od toho, jak vznikaly třeba před šedesáti lety,“ srovnává.
Villa Pellé ukazuje i Kolíbalovy sochy, které tehdy vznikly a díky nimž se Kolíbal stal součástí historie nejen tuzemského výtvarného umění. Paralely zůstanou v galerii k vidění do 13. května. Některé práce z výstavy se stanou součástí rezidenční výstavby v pražských Vysočanech, kde za pár let vznikne i sochařský park.
