Češi proti Čechům stojí nejen v názvu dokumentu Tomáše Kratochvíla. Osm měsíců strávil před třemi lety v romském ghettu, výsledkem je pohled „gadža“ filmaře na soužití s romskou menšinou zevnitř. Aktuálně připravuje dokumentarista snímek o uprchlících.
Několik měsíců jste zblízka sledoval soužití Romů a majoritní společnosti včetně pravicových extremistů i střety mezi nimi. Co jste se během natáčení dozvěděl?
Ten čas, který jsem tam strávil, mě změnil v mnoha ohledech. Začal jsem mít hodně levicové názory, víc si vážím Romů a jsem rád, že s námi žijí v jednom státě. Myslím si, že nás můžou obohacovat. A také jsem i dost nekompromisní k různým projevům xenofobie a nenávisti, které vidím kolem sebe.
Máte třeba představu, kudy vede cesta ven?
Je to jednoduché. Musíme se setkávat, musíme prostě žít spolu, studovat stejné školy, bydlet ve stejných domech a pracovat ve stejné práci. Všem těm třem věcem jsou systémem kladené překážky, je třeba jít proti nim.
Mám z vás někdy dojem, že jste také velký skeptik vůči české majoritní společnosti.
Jsem, ale zároveň se snažím nebýt. Myslím si, že nálada tady je vyhrocená - a celkem zbytečně. Vrátil jsem se teď z hranic Sýrie a Turecka, zemí, kde řeší opravdu vážné problémy. Bavil jsem se tam se spoutou lidí a přišlo mi, že jsou všichni takoví normální a věcní. A když jsem sledoval na Facebooku, co se děje v Čechách, měl jsem pocit, že se válčí tady, a ne tam. Že tady je to zbytečně v panice a ve strachu, ale vlastně není moc důvod.
Strávil jste spoustu času se syrskými uprchlíky. Mají třeba ta dvě témata - Romové v Čechách a uprchlíci v Evropě - něco společného?
Paralela tu určitě je. Kromě Syřanů jsem strávil nějaký čas i s Afghánci a s lidmi, co utíkají z Íránu. Dost často jsou to příslušníci menšin, ke kterým se nechovají moc hezky, nemají perspektivu, tak utíkají. Když si vezmete, kolik v Kanadě a Anglii žije Romů, kteří utekli před něčím stejným z České republiky, pak v tom je paralela. Vztah k menšinám podle mě ukazuje, jak si ta společnost daná stojí.
Snímek Češi proti Čechům získal zvláštní uznání poroty na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Od 3. prosince jej mohou vidět i lidé v kinech.
