Japonsko mezi tradicí a současností, venkovem i velkoměstem. Jako osobitou studii každodenního života pojednal svoji novou knihu fotograf Daniel Šperl. Ukazuje téměř 140 černobílých fotografií, které v zemi vycházejícího slunce pořídil během pěti cest za posledních dvacet let. Jak na něj Japonsko zapůsobilo, prozradil v rozhovoru.
Proč jste zvolil černobílé fotografie?
Tak jsem se to naučil. Vždycky jsem fotil na černobílý negativní film a zůstal jsem mu věrný dodneška. Černobílá fotografie mi pomáhá jinak myslet.
V Japonsku se drží silná tradice, zároveň je tato země velmi moderní a rychle se rozvíjející. Co z toho je vám bližší?
Oboje dohromady. Mě ve fotografii vždycky zajímá člověk. (…) Japonsko je trošku jiné v tom, že Japonci si něco jiného myslí a něco jiného říkají a pak něco jiného dělají, takže je to trošku těžké.
V Japonsku jste byl několikrát, kde všude jste byl?
První příležitost dostat se do Japonska jsem měl v roce 1997 na základě stipendia a tehdy jsem čtvrt roku trávil v Tokiu. Měl jsem možnost vyjet do měst jako Kjóta, Ósaka, Kóbe, Nara.
Jak se za těch dvacet let Japonsko proměnilo?
Myslím, že v současné době je mnohem otevřenější, než bylo. Současná generace například umí anglicky, což před dvaceti lety zas tak běžné nebylo. Říkali mi, že anglicky se domluvím jen ve městě, a tím městem mysleli Tokio.
