„Mateřství s překážkami“ spojuje podle tvůrců čtyři nové hrdinky docusoap o ženách, které své těhotenství prožily před kamerami České televize. Příběhy Kamily, Veroniky, Báry a Kristýny můžete sledovat od 23. února vždy ve 20:00 na Dvojce.
Čtyři v tom se řadí k žánru docusoap. „Je to dokumentární seriál, s postavami a jejich příběhy se pracuje tak trochu jako v hraném seriálu. Přemýšlí se o tom, co by mohlo být zajímavé, co stojí za to více zdůraznit,“ vysvětluje scenáristka projektu Irena Hejdová. Scénář ale neznamená, že někdo hrdinkám předepisuje, co mají dělat a co říkat, slouží spíš pro tvůrce, vše natočené je autentické, nezmanipulované, je dokumentem, což potvrzují i účastnice Čtyř v tom. Navíc každá z nich mohla filmovat díky zapůjčeným kamerám i bez přítomnosti štábu (tvůrci slibují, že nepoužité videodeníčky uveřejní na webu) - stejně jako v první řadě.
Tu začala ČT vysílat v lednu 2013. Asi nikdo nečekal, s jakým úspěchem a především odezvou se setká - nejméně hrdinky samy. Přiznejme si, že atraktivní téma a jistá vyhrocenost příběhů (i vůči sobě navzájem), navíc zařazení pořadu do hlavního vysílacího času vedlo k tomu, že Čtyři v tom vnímali diváci často ne jako dokument, ale spíš jako seriál.
I to, že účastníci už věděli, do čeho jdou, bylo zřejmě důvodem, proč přihlášku do konkursu druhé řady poslalo méně žen, zhruba stovka. „Mám ale pocit, že jejich osudy byly často zajímavější než v mase hrdinek, které se přihlásily před rokem,“ domnívá se Hejdová. Její jméno se objevuje i v titulcích první řady, na pokračování spolupracovala ale s jinou režisérkou - Lindu Kallistovou Jablonskou a Zuzanu Špidlovou vystřídala Markéta Ekrt Válková. Opět jsou tedy tvůrci ženy, navíc obě matky, a jejich zkušenost a z ní plynoucí empatie se odráží i v seriálu.
„Někdo je veden touhou po exhbici, prostě zviditelnit se, ty já sama pro sebe rovnou škrtám, to není to, co hledám. Na světě jsou různé příběhy a někdo si myslí, že ten jeho stojí za to, aby nám ho řekl, vlastně mu možná i pomůže, když se svěří. A z těch si vybíráme,“ osvětlila režisérka podle jakého klíče zvolila ze stovky přihlášených své čtyři hrdinky. Samozřejmě výběr byl veden i přáním, zástupkyně které skupiny by v dokumenty chtěli tvůrci mít - přáli si nastávající vietnamskou nebo romskou matku či ženu, která uvažuje o domácím porodu, ale nic z toho nakonec nedopadlo.
„Zajímaly nás ženy, které se dostaly do dramatických životních okolností, a to, jak se s tím poperou v těhotenství a mateřství,“ konkretizovala koncepci druhé řady Irena Hejdová, v níž tvůrci chtěli prý zachovat z první řady to, co fungovalo, ale zároveň se posunout. Markéta Ekrt Válková doplňuje: "Osud se na nich nějak podepsal, ale ono je to nesemlelo, snaží se tomu vzdorovat s důstojností, nepoddaly se tomu, ale bojují. Každá z nich je silná ženská, která je hybatelka svého osudu."
První řada prošlapávala cestičku a, nemyšleno ve zlém, tak trochu sázela na jistotu. Polarizovala hrdinky (připomenout si je můžete zde), pokud jde o jejich sociální i rodinné zázemí, všechny vybočovaly z řady něčím „senzačním“ - majetkem a ambicemi (Věra), způsobem života (Miky), absencí jistoty finanční i partnerské (Lucie) a dobrodružným přístupem k životu i vztahům (Petra).
Čtyři v tom II jsou oproti svým předchůdkyním vyrovnanější, více běžnější, dalo by se říct - nesměřují k žádnému extrému. I když příběh lesbicky orientované Kristýny, která otěhotní nečekaně a dítě si ponechá s vědomím, že jeho otec o něj nebude jevit zájem, by mohl něco takového naznačovat a pár divaček možná i pohorší. Ale přestože jsou si Kristýnin příběh a příběh matky samoživelky Lucie z první řady v základních bodech podobný, každý je úplně jiný. Kristýna je na mateřství v jednom připravená („nešla jsem do toho jako naivní školačka“), Lucie se se svou situací neustále za pochodu vyrovnávala.
„Je to dobrá otázka i pro diváky, co pro nás všechny znamená rodina a kdo ji v moderní společnosti tvoří,“ uvedli k výběru single lesbické hrdinky tvůrci. Rodinným, respektive partnerským vztahům věnují v druhé řadě ještě větší pozornost. „Už mám děti odrostlé, zajímají mě tedy trochu jiné věci. Například vztahy a vazby v rodině, chtěla jsem je do filmů dostat,“ potvzuje režisérka.
Rodina je naprosto zásadní v případě čtyřiadvacetileté Veroniky, která má z předchozího vztahu těžce nemocnou dcerku, zároveň pomáhá i starat se o bratra svého manžela, jehož matka na tom není také zdravotně dobře. Překvapující je soudržnost vztahu osmnáctileté Báry a jejího partnera Míly - sice se zaslouží asi o nejvíc humorných scének v dokumentu, nic to ale nemění na poněkud neohrabané zodpovědnosti, již mladý pár prokazuje.
Čtvrtá hrdinka, třiatřicetiletá Kamila, pracuje jako kreativní producentka v brněnském studiu ČT a do práce se chce brzo po porodu i vrátit. S potomkem doma zůstane její manžel. Bude zajímavé sledovat, jak se jejich představy popasují s realitou. Jejich příběh se navíc částečně proplétá s jinou docusoap - Ptáčaty, romskými dětmi jedné brněnské školy, které Kamila sleduje v dlouhodobém projektu a které ovlivňují i její osobní život.
Všechny čtyři hrdinky se poprvé na obrazovce sejdou dnes večer. A předznamenají tak docusoapovou sezonu. ČT slibuje, že další dokumentární seriály chystá ještě na jaro a pak také na podzim tohoto roku.
