Ve věku 79 let zemřel významný český režisér a pedagog FAMU Jan Němec. Proslavil se především novovlnými snímky Démanty noci či O slavnosti a hostech. 21. srpna 1968 natočil v pražských ulicích střety při vjezdu okupačních vojsk Varšavské smlouvy. Smutnou zprávu potvrdila jeho manželka.
Démant nové vlny, filmový režisér Jan Němec zemřel
Jan Němec patřil mezi nejzásadnější tvůrce Československé nové vlny. Mimořádný ohlas vzbudil už jeho celovečerní hraný debut Démanty noci podle válečné povídky Arnošta Lustiga. Snímek byl oceněn Velkou cenou města Mannheimu a patří ke stěžejním dílům evropské kinematografie šedesátých let.
Společně s Jiřím Menzelem, Evaldem Schormem, Věrou Chytilovou a Jaromilem Jirešem přispěl k hrabalovskému filmu Perličky na dně miniaturou Podvodníci. Druhým celovečerním snímkem Jana Němce bylo tragikomické podobenství O slavnosti a hostech, které je považováno za jeden z nejlepších českých snímků vůbec. Byl natolik provokativní, že se stal dokonce předmětem interpelace v komunistického parlamentu.
21. srpna 1968 pořídil Jan Němec v pražských ulicích v místech největších střetů autentický záznam okupace vojsky Varšavské smlouvy. Z natočeného materiálu sestříhal dokumentární snímek Oratorium za Prahu. Podařilo se mu jej propašovat do rakouské televize, která jej odvysílala. „To byl můj nejúspěšnější film, vidělo ho přes miliardu lidí. Kam se hrabe Spielberg,“ komentoval to režisér.
Československý film má o jednoho génia míň (zdroj: ČT24)
Hlavně netočte jako já
Za jeho postoje mu byla za normalizace zakázána jakákoliv umělecká činnost, v roce 1974 byl nucen emigrovat. Pobýval ve Francii, Německu, Velké Británii, Švédsku i USA, kde vyučoval filmovou režii na prestižní berkeleyské a yaleské univerzitě.
Po pádu komunistického režimu se vrátil do vlasti, režíroval několik kritikou nepříliš doceňovaných snímků, kupříkladu adaptaci kultovního expresionistického románu Ladislava Klímy Utrpení knížete Sternenhocha pod názvem V žáru královské lásky.
Film Jméno kódu: Rubín měl větší ohlas v distribuci v USA. Uznání mu přinesla až intimní lyrická zpověď Noční hovory s matkou, natočená digitální kamerou, kterou uvedl na internetu. V roce 2004 natočil experimentální film Krajina mého srdce o vlastní koronární operaci.
Vždycky jsem točil filmy tak, aby nemohly být zařazeny do jakéhokoliv zlatého fondu. Vždycky tam musela být provokace, šok, pokus o něco nového, nezařaditelného.
Od devadesátých let přednášel na pražské FAMU, nejprve na Katedře dokumentární režie, posléze na Katedře hrané režie. V akademickém roce 2012/2013 byl vedoucím Katedry režie. Nové generaci se snažil předávat své zkušenosti, ale ne ji příliš ovlivňovat. Chtěl, aby jeho posluchači dokázali objevit sami sebe. „Hlavně se nesnažte dělat filmy jako já,“ říkal jim.
Protest proti Zemanovi
V říjnu 2002 mu Václav Havel udělil Medaili Za Zásluhy II. stupně v oblasti kultury. V říjnu 2014 se ji Němec rozhodl vrátit jako protest proti výběru osobností vyznamenaných Milošem Zemanem. „Někdo musí říct naplno: Tady se obnovuje diktátorská moc, a kdo jí slouží, bude odměněn,“ zdůvodnil tehdy svůj postoj. „Prezident dává najevo: služte moci a dostanete své prebendy, svých třicet stříbrných,“ dodal.