Osamělost, fyzické odcizení a s ním spojená ztráta empatie lidí vůči jejich okolí, to je fenomén jednadvacátého století. Slovenský choreograf Peter Šavel toto téma rozpracoval ve svém novém představení Bakkheia, které v neděli večer v pražském Divadle Ponec uzavřelo festival Bazaar - Identita v umění a pohybu.
Vstoupil jsem do divadelního sálu nebo do nějakého baru, ptá se asi nejeden návštěvník, když se ocitne v prostoru s tlumeným osvětlením, kterým prostupují úderné beaty elektronické taneční hudby. Za stroboskopických světel se trhanými pohyby objevují tři tanečníci - dvě ženy (Soňa Ferienčíková a Tereza Ondrová) a muž (Gyula Cserepes). Po chvíli se sice divoké blikání světel uklidní, trojice se ale dál pohybuje na pohled syrově a neučesaně, jejich tanci dominuje zvláštní třas. Interakce mezi nimi je jen velmi málo, každý se soustředí sám na sebe a dovoluje svém tělu pohybovat se nekoordinovaně, spontánně a svobodně.
Výraz Bakkheia označuje stav extatického nadšení, hýření a šílení, které ve starověkém Římě přinášel bůh vína Bacchus. A počínání tanečníků působí jako rituál, během nějž se dostávají do jakéhosi transu, skoro jakoby mimo svou fyzickou existenci. Gradující elektronická hudba se mísí s pasážemi barokních skladeb, jež jsou harmonické, vláčné a zpěvné. V emocionálně působivých hudebních pasážích se mění i taneční pohyby, které jsou rázem plynulejší a líbivější. A tak to pokračuje téměř do úplného vyčerpání a na pokraj fyzických sil všech tří interpretů.
V závěrečné pasáži se tanečníci přesouvají do hlediště mezi diváky a do inscenace vtahují i publikum. Rázem se mezi nimi stírají hranice. Najednou jsou sami součástí představení. Interpreti se jich dotýkají, sedají si jim na klín, dívají se jim dlouze do očí, jako by je hypnotizovali. Ano, tady to už není o osamělosti, ba naopak, teď už se jedná o velmi intimní kontakt. Jsou to silné momenty, které mají opravdovost a hloubku. A učí všechny v sále otevřít se a vnímat přítomný okamžik maximálně intenzivně.
Znovu takový prožitek vyvolá Bakkheia v Divadle Ponec 24. května. Inscenace byla zařazena do výběru dvaceti nejlepších děl sítě Aerowaves pro rok 2015. V dubnu zastoupí Slovensko na festivalu Spring Foward v Barceloně.
