Johana Mücková

Nejnovější celovečerní inscenace Petra Zusky nazvaná Sólo pro nás dva, která byla poprvé uvedena ve druhé polovině minulého týdne na Nové scéně, je poslední taneční premiérou „zlaté kapličky“ v této divadelní sezoně. Zuska po patnácti letech opouští pozici uměleckého šéfa baletního souboru naší první scény, a proto je večer pravděpodobně minimálně na nějakou dobu i posledním dílem, které choreograf pro Balet Národního divadla připravil.

Soubor La Putyka představil v závěru minulého týdne v divadelním prostoru Jatka 78 svou nejnovější premiéru s názvem Batacchio. Autorem projektu je finský režisér Maksim Komaro, který s La Putykou pracoval už potřetí. Batacchiu v minulosti předcházela dvě úspěšná představení Play a Slapstick Sonata. A také Batacchio se nadmíru povedlo.

Dlouho očekávanou kulturní událostí se pro pražské publikum stala návštěva kontroverzního tanečníka Sergeje Polunina, spojená s projekcí dokumentárního filmu s názvem Dancer. Snímek amerického režiséra Stevena Cantora, který mapuje osobní i uměleckou krizi fenomenálního mladíka, v první májový den hned dvakrát představil v historické budově Národního divadla. Ve zlaté kapličce i krátce tančil a diskutoval s diváky.

Nezávislé taneční uskupení ME-SA uvedlo 18. a 19. dubna v pražském Divadle Ponec premiéru nového projektu Replay. Jedná se o druhou spolupráci souboru s choreografem brazilského původu Renanem Martinsem. Představení se dle autora snaží porozumět, proč je tak složité naladit se s lidmi na stejnou notu. Má být metaforou pro lidskou neschopnost vzájemně komunikovat.

Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Poslední premiéra souboru 420PEOPLE podle programového letáku tematicky staví především na osobní zkušenosti a prožitcích. Václav Kuneš se inspiroval svým vlastním vztahem s devítiletou dcerou, která žije v Japonsku.

Jako druhou premiéru sezony uvedl Balet Národního divadla začátkem března Chvění - celovečerní autorské představení šéfa souboru Petra Zusky, který s koncem sezony uzavře patnáctileté působení na tomto postu. Ve večeru, který původně vznikl pro brněnské Národní divadlo na podzim loňského roku, se Zuska dotýká problematiky dnešních dnů. V symbolických, filozofujících obrazech odráží témata, jako je nestabilita, migrace, byrokracie, boj o existenci, úzkost či strach. Reaguje na světový chaos, přičemž ve veškerém dění hledá i pozitivní aspekty.

S počátkem adventu zaplaví jeviště divadel po celém světě nespočet verzí Louskáčka, klasického pohádkového baletu Petra Iljiče Čajkovského. Slavné představení je pro mnohé symbolem Vánoc a svátky si bez něj ani nedovedou představit. Jedna nová inscenace s názvem Louskáček - vánoční sen měla premiéru v pondělí 5. prosince v divadle Hybernia.

Režijní tandem SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský) a choreograf Jan Kodet se po úspěšném celovečerním titulu Čarodějův učeň (2013) znovu sešli a sestavili prakticky totožný inscenační tým, aby vytvořili taneční divadlo, tentokrát na motivy oblíbeného pohádkového příběhu dánského spisovatele Hanse Christiana Andersena. Jejich nové představení Malá mořská víla uvedl Balet Národního divadla ve dvou premiérách 10. a 11. listopadu.

Ve strohém potemnělém divadelním prostoru v naprostém tichu pozorujeme dva muže. Zatímco ten starší z nich pomalu a trpělivě natírá sytě oranžovou barvou podlahu jeviště, ten mladší nosí těžké šedé hliněné cihly, s vervou je skládá a vytrvale kupí na sebe. Staví cosi, co připomíná trůn. Tak vypadá první půlhodina osmdesátiminutového představení Black Black Woods, třetího kousku trilogie Cirku La Putyky nazvaného Family Roots in Black Black Woods.

Třináctá Letní Letná je v plném proudu a festival denně přivítá stovky návštěvníků. Jedním z hlavních hostů a letošních lákadel projektu je australský soubor Circa. Umělecké seskupení z Brisbane přivezlo do Prahy představení Beyond, s nímž už několik let objíždí celý svět. Na dva týdny teď rozbilo svůj stan i na Letenské pláni.

Festival nového cirkusu a pohybového divadla Letní Letná patří už mnoho let k oblíbeným prázdninovým projektům. V pátek 19. srpna si tu odbyl premiéru jeden z nejočekávanějších počinů třináctého ročníku – nová inscenace Losers Cirque Company s názvem Beach Boy(s). Večer plný humoru a odvážné akrobacie tematicky báječně zapadá do právě vrcholícího léta.

Jako poslední baletní premiéra letošní sezony přibyl na repertoár Baletu Národního divadla Praha komponovaný večer nazvaný Vertigo. Představení je složené ze tří kontrastujících choreografií současných evropských tvůrců: Moldavana Radua Poliktarua, Itala Maura Bigonzettiho a Švéda Alexandera Ekmana. Vertigo, doslovně závrať či pocit nevolnosti, slibovalo dle propagace velkou podívanou, z níž se bude divákům točit hlava. Očekávání večer ale nakonec naplnil jen zčásti.

Pražské divadlo Ponec uvedlo v pátek 13. května komponovaný večer mladých choreografů z Hudební a taneční fakulty AMU. Své práce představili tři začínající umělci: Markéta Jandová, Uladzimir Ivanov a Petra Hájková. Pojetím i kvalitou to byla díla velmi různorodá.

Světová premiéra inscenace Opaque finského souboru Circo Aereo patří k vrcholům sezony holešovického kulturního prostoru Jatka 78. Autorem představení je finský režisér Maksim Komaro, který v minulosti několikrát úspěšně spolupracoval s českým souborem Cirk La Putyka.

420PEOPLE, tedy Nataša Novotná a Václav Kuneš, dvojice bývalých tanečníků z kyliánovské líhně a dnes úspěšných, etablovaných choreografů, představili v holešovickém prostoru Jatka 78 svůj nejnovější společný večer – dvě choreografie nazvané Portrait Parlé a Paradiso. Nataša Novotná zpracovala taneční úvahu na téma mezilidské komunikace a prohlubujícího se neporozumění mezi lidmi. Václav Kuneš se ve svém novém výtvoru věnuje již třetímu ze série námětů, pro které se inspiroval Božskou komedií Danta Alighieriho.

Režisér Vladimír Morávek se pro svou novou autorskou inscenaci inspiroval jednou z nejslavnějších knih moderní literatury, Malým princem Antoina de Saint-Exupéryho. Celovečerní dílo je jedinou premiérou pražské Laterny magiky v právě probíhající sezoně. A popravdě Malý princ velký dojem neudělal.

V pražském Paláci Akropolis měla 29. a 30. března premiéru nová inscenace Spitfire Company s názvem Vypravěč. Originální příběh o samotě, tužbách a intimitě představila jediná performerka, Francouzka Cécile da Costa, která v hodinovém sóle propojila experimentální zpěv s extrémním tancem.

Jedním ze sedmi smrtelných hříchů očima choreografa současného tance je inscenace L/One of the Seven, která měla 15. března v pražském divadle Ponec svou první premiéru. „L“ jako „Lust“ – touha, vášeň, rozkoš, smilstvo, uvádí dílo jeho slovenský autor Andrej Petrovič.

Krutá královna očaruje chlapce Káje pomocí střípku z kouzelného zrcadla. Odveze ho do ledového království a uvězní ve svém paláci, odtamtud ho může vysvobodit jen láska jeho milé Gerdy. Podle pohádky Sněhová královna vytvořil britský choreograf Michael Corder v roce 2007 baletní inscenaci pro Anglický národní balet, nyní ji nastudoval se souborem pražského Národního divadla.

Na prknech pražského divadla Hybernia měli v neděli 28. února diváci možnost zhlédnout to, co jinde v Čechách jen tak neuvidí. Rolí i roliček v nejznámějších baletních scénách se totiž zhostili výhradně muži. Výsledkem experimentu nebyla žádná laciná rádoby travesti show, ale velmi originální osvěžující divadelní zážitek. Díky tomu, že se interpretace chopili zkušení profesionálové, měl večer plný nadsázky i umělecky vysokou úroveň.

Eliška Brtnická, absolventka katedry nonverbálního a komediálního divadla na pražské HAMU, akrobatka a spoluzakladatelka divadelní skupiny Cirkus Mlejn, v úterý 9. února v experimentálním prostoru NoD premiérově představila svou novou inscenaci. Brtnická je autorkou konceptu, choreografie i jedinou interpretkou osobitého novocirkusového díla, které nazvala Enola.

Balet Národního divadla v Praze si jako první premiéru sezony připravil novou verzi Louskáčka v choreografii a režii uměleckého šéfa souboru Petra Zusky. Jeho představení, které nazval Louskáček a Myšák Plyšák, po jedenácti letech střídá úspěšnou inscenaci maďarského choreografa Youriho Vámose.

V pražském Studiu Alta, komorním prostoru pro současný tanec a pohybové aktivity, měl 21. listopadu premiéru nový projekt nezávislého tanečního uskupení VerTeDance. Divadelní inscenace pro čtyři tanečnice nese španělský název Ceviche. Ten, jak stálo v programu k představení, odkazuje k latinskoamerickému rybímu pokrmu, v němž se mísí ingredience, chutě a vůně dle fantazie šéfkuchaře. Tím se v případě VerTeDance stal venezuelský choreograf David Zambrano.

„Člověk bohužel nemůže tuto profesi dělat donekonečna. Tanec na profesionální úrovni je velmi náročný, a to hlavně fyzicky,“ prohlásil vloni jeden z našich nejúspěšnějších tanečníků Jiří Bubeníček. Tehdy se rozhodl v nejlepším přestat a napřesrok svou kariéru ukončit. Den D nadešel ve středu 11. listopadu. První sólista drážďanské Semperoper se loučil před beznadějně vyprodanou domovskou scénou v roli rytíře Des Grieux v baletu Manon.