Krutá královna očaruje chlapce Káje pomocí střípku z kouzelného zrcadla. Odveze ho do ledového království a uvězní ve svém paláci, odtamtud ho může vysvobodit jen láska jeho milé Gerdy. Podle pohádky Sněhová královna vytvořil britský choreograf Michael Corder v roce 2007 baletní inscenaci pro Anglický národní balet, nyní ji nastudoval se souborem pražského Národního divadla.
Inspirací mu byla hudba z jednoho z méně známých baletů Sergeje Prokofjeva Kamenný kvítek v úpravě Juliana Philipse a slavná pohádka Hanse Christiana Andersena. Jednoduchý a srozumitelný příběh se snaží rámcově držet původní předlohy. Na rozdíl od Andersena ale nejsou v Corderově libretu Káj a Gerda malými dětmi, ale dospívajícím zamilovaným párem.
Děj je oproti knize trochu zkrácený a okleštěný, ale to hlavní v něm zůstává: Kájovo srdce zamrzne kvůli ledovému střepu, Gerda se svého chlapce snaží zachránit a vymanit ho z moci Sněhové královny. Ta je zralou a svůdnou ženou, která na jejich lásku žárlí a snaží se jí zabránit stůj co stůj. Jde tedy vlastně o trojúhelník, v němž figurují dvě ženy a jeden muž, a v souboji zla s dobrem nakonec samozřejmě vítězí láska.
Velký balet
Celovečerní pohádková inscenace je rozdělena do tří jednání. Co se choreografie týče, je Sněhová královna velkým baletem, v němž se klasický tanec představuje v akademickém slova smyslu. Byť v něm není příliš výrazných a dobře zapamatovatelných momentů či velkých pas de deux jako v jiných celovečerních baletech, Corderova choreografie je po technické stránce náročná a klade před tanečníky jednu výzvu za druhou. Kroky, které ve svém rukopisu používá, jsou rychlé a jejich zvládnutí je obtížné.
V představení je několik scén, které nijak výrazně nepomáhají posouvání děje a vzhledem k tomu, že celé včetně dvou přestávek trvá dvě a tři čtvrtě hodiny, by bylo možné některé z nich jednoduše vypustit, aniž by diváci cokoliv pocítili. Některé pasáže poněkud postrádají invenci, nejsou tak nosné a kvůli tomu mají vcelku krátký dech.
Sněhová královna by snesla větší drama
Zpět k tanečníkům - první obsazení hlavních představitelů, kteří tančili ve čtvrteční premiéře, bylo velmi dobré. Do titulní role obsadil Michael Corder mladou první sólistku souboru Alinu Nanu, tanečnici, která pochází z Moldávie. Role jí dala další báječnou příležitost a práce s choreografem jí sedla. Jako Sněhová královna v kožešinou lemovaném plášti a zářivé čelence je nekompromisní a povýšená přesně tak, jak to její ledově chladné party vyžadují. Předvádí čistě řezané a ostré kroky, noblesní vedení paží a jistotu v rotacích.
Zajímavý pár tvoří Magdaléna Matějková a Ondřej Vinklát v idylických milostných duetech. Matějková jako Gerda je svěží a mladistvě bezstarostná, její partner Vinklát coby hlavní hrdina Káj ji bezvadně doplňuje. Ve chvíli, kdy ho zasáhne ničivý ledový střípek, Káje ovládnou záchvaty vzteku a zloby. To je právě jedno z míst, v nichž choreografii chybí větší prostor pro vyjádření dramatické situace. Snesla by zde větší množství působivějších kroků a gest, která by šla více do hloubky a lépe by vystihla změnu Kájova charakteru, jež je určující pro další směřování děje.
Sborové scény zvládli tanečníci Baletu Národního divadla na jedničku. Krásně zpracovaná je ta, v níž v jednom kole víří dvořané z ledového království, připomínající tančící vločky, celé jeviště zalévá bílé světlo a diváky oslňuje křišťálově jasný třpyt jejich bleděmodrých kostýmů. Výborné jsou skupinové charakterní tance. S nástupem dravých a dynamických cikánů se v divadle vzedme velká vlna energie, jíž dominují kočičí krása, živelnost a precizní pohyby té hlavní z nich, potulné dívky v podání štíhlé a vysoké sólistky Michaely Wenzelové.
Představení, které hned tak neroztaje
Nové představení je i přes několik výhrad elegantním a důstojným titulem, který souboru naší první scény sluší a dává tanečníkům dlouho očekávanou příležitost popasovat se s velkým klasickým baletem. Návštěva poetické a výpravné inscenace potěší děti i dospělé, a věřím, že Sněhová královna má ambice vydržet na scéně Národního divadla dlouho.
Po premiérách 3. a 4. března mohou diváci třpytivě chladnou krásu ledového království ve Státní opeře obdivovat do konce sezony ještě v deseti reprízách.
