Recenze: „Zlého chlapce baletu“ Sergeje Polunina tíží talent

3 minuty
Sergej Polunin: Nechci být jen tanečník
Zdroj: ČT24

Dlouho očekávanou kulturní událostí se pro pražské publikum stala návštěva kontroverzního tanečníka Sergeje Polunina, spojená s projekcí dokumentárního filmu s názvem Dancer. Snímek amerického režiséra Stevena Cantora, který mapuje osobní i uměleckou krizi fenomenálního mladíka, v první májový den hned dvakrát představil v historické budově Národního divadla. Ve zlaté kapličce i krátce tančil a diskutoval s diváky.

Byť byl film v Čechách už promítán v závěru loňského roku a je k zhlédnutí i na HBO, o vstupenky na květnová představení, kterým předcházela velká marketingová kampaň, byl opravdu enormní zájem. Vyprodaly se během několika málo okamžiků od spuštění předprodeje. Dancer se do vybraných kin ještě vrátí, ale jen na týden od 1. do 6. června.

Z ukrajinské bídy do královského baletu

Sergej Polunin se narodil v malém provinčním městě Cherson na jihu Ukrajiny. Už od jeho útlého dětství bylo jasné, že má velký pohybový talent, a jeho maminka proto napjala všechny síly, aby se nadaný syn dostal pryč z bídných podmínek, v nichž žili. Věřila, že ho čeká lepší budoucnost. Aby získali finance nezbytné pro chlapcova studia, musela se rodina za bolestných okolností rozdělit. Otec odešel vydělávat peníze do Portugalska, babička do Řecka.

Sergej nejprve studoval tanec na kyjevské konzervatoři, kde žil s matkou, a když mu bylo třináct let, zůstal sám v Londýně, kde pokračoval ve studiích na Královské baletní škole. Disciplinovaně dřel do úmoru především proto, aby splnil očekávání rodičů a nezklamal důvěru, kterou do něj vložili. Jedináček, na něhož je kladena obrovská zodpovědnost, byl zkrátka budoucností celého rodu, jenž se pro něj obětoval. A to může být, jak se brzy ukázalo, příliš velké břímě.

Sergej Polunin při vystoupení v Národním divadle v Praze
Zdroj: ČTK/Balet Národního divadla

Sergejova motivace je ta tam ve chvíli, kdy jeho rodiče neustojí odloučení a rozvedou se, když je mu patnáct let. Film vypráví o tom, jak si Polunin z této skutečnosti odnesl trauma, vzbouřil se, začal holdovat bujarým večírkům, vynechávat tréninky, nechal si potetovat tělo, dokonce i tančil pod vlivem drog a ani to nijak nezastíral.

V devatenácti letech se stal historicky nejmladším prvním sólistou prestižního Královského baletu. Dosáhl mety, která je splněným snem stovek tisíc tanečníků po celém světě. Tančil jednu hlavní roli za druhou, sklízel ovace a nadšené kritiky, stejně tak svými skandály plnil i stránky bulvárních plátků. V roce 2012 šokoval tím, že na svůj post nečekaně rezignoval.

Ve světě umění neexistuje být nejlepší. Otázka je, jestli člověk dosáhl toho nejlepšího, co bylo v jeho silách. Myslím si, že já ano.
Sergej Polunin

Nějakou dobu poté působil v Rusku, až se rozhodl s baletem skoncovat navždy a rozloučit se posledním tancem, do kterého obtiskne všechny své emoce. A tak vznikl poněkud kýčovitý taneční klip na píseň Take Me to Church irského hudebníka a zpěváka Andrewa Hoziera-Byrne, který natočil fotograf David LaChapelle a který na sociálních sítích doslova obletěl celý svět. Polunin se dostal do většího povědomí diváků a svou taneční kariéru nakonec neuzavřel, jen přesměroval svůj talent a umělecké ambice směrem k nadační činnosti a podpoře tance jako takového. To je také moment, v němž se dostal na plátna film Dancer, jenž vznikal pět let…

Rebel, který je dítětem

Snímek vykresluje komplikované hledání osobní a profesní integrity tanečníka. Tvůrci filmu odvedli poctivou práci a použili široký rodinný archiv, fragmenty inscenací, dobové dokumenty, výstřižky z tisku, rozhovory s rodiči i přáteli hlavního aktéra. Polunin je dnes širokou veřejností vnímán jako rebel, zůstal ale také trochu zmateným a nedospělým dítětem. Dítětem, které odjakživa patřilo k těm zázračným. A ty to v životě, jak známo, nemají většinou lehké.

Odmalička byl pod silným tlakem okolí, z něhož se později zákonitě snažil vymanit a podvědomě uniknout zodpovědnosti. Vystupňovaný osobní příběh akcentuje rozpor mezi životem na scéně a realitou a dramatická katarze mladíka, který se chce vyprostit ze systému, doplněná překrásnými tanečními záběry, vtáhne a uchvátí i „nebaletní“ publikum.

Talent a média

Diváci v Národním divadle měli možnost vidět Polunina zatančit i dvě krátké choreografie, jen jako malou ukázku jeho umění. Hned po zvednutí opony tančil krátké několikaminutové sólo s názvem Silent Echo v choreografii Russella Maliphanta, jako druhý předvedl hned po skončení filmové projekce tanec ze zmíněného slavného klipu Take Me to Church, který pro něj vytvořil jeho přítel Jade Hale-Christofi.

Obě dvě choreografie v sobě mísí estetiku klasického a současného tance, ani jedna ve mně ale překvapivě nezanechala hluboký prožitek, jejž jeho tanec vyvolával ve snímku Dancer. Především druhá choreografie vyzněla spíš jako plochý sled prvků, které tanečníkovi sice sedí, ale jsou navíc proloženy zbytečně teatrálními gesty, a v živém provedení nijak zvlášť nepřesvědčila.

„Zlý chlapec baletu“, enfant terrible, jehož obraz je do velké míry vytvořen médii, se dívá z plakátů pronikavým pohledem šelmy, hrudník plný tetování a jizev. Ve skutečnosti působí spíš skromně, tiše a vlastně možná dokonce až plachým dojmem. Je to mladý muž, který je bezpochyby obdařen mimořádným nadáním. Uvidíme ale, co mu přinese čas. Za jeho rychlou slávu může nejen velká píle a nesporný talent, ale značně se na ní podepsala i všemocná média. Je jisté, že k tomu, aby se mohl opravdu srovnávat s legendárními tanečníky, jako je Baryšnikov či Nurejev, mu v jeho sedmadvaceti letech zbývá ještě odžít a odpracovat dlouhý kus cesty 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Kvíz: Vyznáte se v dobrodružstvích barona Prášila?

Jeho život byl plný neuvěřitelných dobrodružství. Většinou ale vymyšlených. Před 305 lety se narodil Karl Friedrich Hieronymus von Münchhausen, předobraz barona Prášila. Nejen své sousedy v rodném dolnosaském městečku Bodenwerder bavil notně přibarvenými historkami z vojenské služby. V Česku je řada fantastických příběhů známá hlavně díky filmu z roku 1961. Ověřte si v kvízu, jak dobře znáte – nebo aspoň dovedete odhadnout – barona Prášila a jeho fantaskní eskapády.
před 3 hhodinami

Zlín patří na týden designu

Ve Zlíně se koná týden designu. Mezinárodní festival do 13. května nabízí výstavy, módní přehlídky i workshopy. Akci nazvanou Zlin Design Week pořádá Fakulta multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati.
9. 5. 2025

Na Bartošku vzpomíná Eben, Trojan i Crowe. Ve Varech by mohl mít ulici

Velkorysý, charismatický herec i člověk se smyslem pro humor, opakuje se ve vzpomínkách na Jiřího Bartošku. Filmový a divadelní herec zemřel 8. května. O trvalejší vzpomínku usiluje petice, která se zasazuje o přejmenování ulice Moskevská v Karlových Varech na ulici Jiřího Bartošky. Ten byl několik desetiletí prezidentem tamního filmového festivalu. Na setkání s ním zavzpomínala i jedna z festivalových hvězd Russell Crowe.
9. 5. 2025Aktualizováno9. 5. 2025

Břečka, nebo budoucnost? AI obrázky v sobě mají morbidní odér, říká expert

Reklamy na plakátech, titulní stránky časopisů, ale i lidskoprávní kampaně – to všechno lze vytvořit pomocí obrazových generátorů, které nahrazují práci kreativců, grafiků či fotografů. Jejich práci ale předtím bez souhlasu vytěžily, podotýká v rozhovoru pro ČT24 reklamní fotograf Adam Bartas. Vizuální kultura se podle něj nenávratně mění, což prý přinese i inflaci tohoto syntetického obsahu.
9. 5. 2025

„Obrovský frajer, rovný chlap“. Zemřel herec Jiří Bartoška

Ve věku 78 let zemřel Jiří Bartoška. Filmografie tohoto herce, oblíbeného i díky charismatu, čítá desítky rolí. Zapsal se například v trilogii z pravěké Osady Havranů, jako lékař záchranné služby v seriálu Sanitka či v komedii Teorie tygra, za niž získal Českého lva. Přes tři desetiletí stál také v čele filmového festivalu v Karlových Varech, který po sametové revoluci pomohl znovu vybudovat.
8. 5. 2025Aktualizováno8. 5. 2025

Euforii i obavy zachycuje program ČT k výročí konce války

Česká televize připravila k připomenutí osmdesáti let od konce druhé světové války desítky premiérových dokumentů a dílů dokumentárních cyklů. Přinášíme výběr některých z nich, k vidění jsou či budou na obrazovce i v iVysílání.
8. 5. 2025

„A hrdý buď, žes vytrval...“ Hrdý Budžes dosáhl tisícovky repríz, nejvíc to není

Inscenace Hrdý Budžes slaví tisící reprízu. Hra podle bestselleru Ireny Douskové získala diváckou popularitu i díky obsazení Báry Hrzánové do hlavní role osmileté Helenky, která ze svého pohledu komentuje život v normalizaci. Tisícáté přestavení je na českých scénách určitě úspěch, i když do rekordmana, jímž je Kouzelný cirkus, Hrdému Budžesovi ještě pár tisíc chybí.
7. 5. 2025

Hudební ceny Apollo za rok 2024 ukázaly na Ankiho a Pam Rabbit

Ceny české hudební kritiky Apollo označily za nejlepší loňské album I Want To Feel Safe od rappera Ankiho, které už letos obdrželo i cenu Vinyla. Oceněna byla i zpěvačka Pam Rabbit za singl Space.
7. 5. 2025
Načítání...