Režijní tandem SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský) a choreograf Jan Kodet se po úspěšném celovečerním titulu Čarodějův učeň (2013) znovu sešli a sestavili prakticky totožný inscenační tým, aby vytvořili taneční divadlo, tentokrát na motivy oblíbeného pohádkového příběhu dánského spisovatele Hanse Christiana Andersena. Jejich nové představení Malá mořská víla uvedl Balet Národního divadla ve dvou premiérách 10. a 11. listopadu.
Mořská panna se zamiluje do pozemského prince a rozhodne se kvůli němu stát člověkem. Její láska ale zůstává nenaplněná a končí tragicky. Obětuje mu to nejcennější, co má, svůj hlas a život…
Autorům se podařilo dobře vystihnout ducha Andersenovy nadčasové látky. Představení, které je rozděleno do dvou dějství, provází zvláštní tklivá atmosféra a melancholie. Tu hned v počátku navozuje hudba Zbyňka Matějů, částečně provedená živě (v podání Orchestru Národního divadla). Jeho soudobá partitura má bolestný, tíživý, až existenciálně laděný tón.
Temně modrozelený svět pod vodní hladinou se organicky prolíná se světem pozemským, minimalistická scéna (Jakub Kopecký) a kostýmy v jasných barvách (Alexandra Grusková) vytvářejí surreálné obrazy, které působí jako oživlý sen. Mezi bohatými vizuálními podněty nechybí nejrůznější světelné efekty, projekce na podlahu scény či zadní horizont jeviště.
Tvůrcům se daří udržet čitelnou hranici mezi realitou a iluzí, mezi světem lidí a tajuplných mořských bytostí, které jsou zdánlivě blízko, a přesto jsou neslučitelné.
Struktura inscenace je citlivě vystavěná a stejný prostor jako výtvarné obrazy v ní má samozřejmě tanec. Moderní pohybový rejstřík Jana Kodeta do mozaiky vkusně zapadá. Choreografie hojně využívá metafor a symbolů, které vyžadují pozorného a vnímavého diváka, pro něhož je pak děj dobře srozumitelný. Kroky a gesta se snaží především vykreslit charaktery, reflektovat rozpoložení a emoce jednotlivých postav. Výrazové taneční pasáže kladou před tanečníky spíš herecké než technické výzvy.
Snadno se ztotožníme s malou mořskou vílou (ve druhém obsazení Alina Nanu), křehkým děvčátkem, jež i přes své mládí překypuje vroucím citem a pro svou lásku je schopné přinést i tu nejvyšší oběť. Princ (Matěj Šust) je přezíravý mladík, který se rád baví ve společnosti mladých přátel, a ve své nevšímavosti zdaleka nedosahuje uvědomělosti titulní postavy.
Výrazná je role zahořklé a jízlivé čarodějnice (Klára Jelínková). Její rudé šaty ostře kontrastují s chladnými tóny podmořského světa a ornamentální, úsporné pohyby paží s vlněním, které připomíná pohyb pod vodou a v Kodetově pojetí je charakteristickým prvkem obyvatelů vodní říše.
Druhá část večera má lepší dynamiku než jeho první polovina, v níž je několik poněkud zdlouhavých sborových pasáží. Výborný je například procítěný, pozorný a něžný duet prince a malé mořské víly hned v úvodu druhého dějství i velké finále, v němž víla hyne a rozpouští se v mořskou pěnu. Její tělo zavěšené vysoko nad horizontem splývá s projekcí a tvoří překrásný scénický obraz.
Na scéně Stavovského divadla dobře vyniká každý detail nové inscenace. Nesmrtelná pohádka bez šťastného konce se na jeviště vrátí do konce roku ještě čtyřikrát.
