Recenze: Zuskovo rozlučkové Sólo pro nás dva je melodické a pravdivé

Nejnovější celovečerní inscenace Petra Zusky nazvaná Sólo pro nás dva, která byla poprvé uvedena ve druhé polovině minulého týdne na Nové scéně, je poslední taneční premiérou „zlaté kapličky“ v této divadelní sezoně. Zuska po patnácti letech opouští pozici uměleckého šéfa baletního souboru naší první scény, a proto je večer pravděpodobně minimálně na nějakou dobu i posledním dílem, které choreograf pro Balet Národního divadla připravil.

„Po deseti letech od vzniku představení Brel – Vysockij – Kryl / Sólo pro tři jsem se rozhodl přijít s něčím, kde bude patrná jistá návaznost, dramaturgická a symbolická,“ říká Zuska. „S něčím, co ponese příbuzné strukturální a tematické stopy, ale zároveň bude stylově zcela odlišným a svébytným originálem se svou vlastní novou výpovědí.“

Melodičnost, melancholie, baladičnost – to vše prostupuje novým představením díky hudbě dvou muzikantů, kterou autor v představení použil: mladé polské písničkářky Beaty Bocek a známého ostravského písničkáře Jarka Nohavici. A byť nahrávka nenahradí živý zpěv, přesto jejich písně diváky okamžitě vtáhnou. Oba umí skvěle vyprávět, ať už polsky nebo česky, vstupují do jednotlivých písní a témat jako herci do různých rolí, plynule přecházejí z obrazu do obrazu. Jsou to zpívající básníci a hovoří oba, jejich hlas i kytara. Jen zvládnout u polských pasáží číst titulky vysoko nad jevištěm a zároveň se soustředit na dění na scéně je docela obtížné. Jinak se to ale vymyslet nedá.

Sólo pro nás dva: Andrea Kramešová, Mathias Deneux
Zdroj: Národní divadlo v Praze/Martin Divíšek

V písních není třeba hledat nějaké jednotící téma a ani jednotlivá taneční čísla na sebe nutně nenavazují a netvoří souvislý děj. Choreografie sleduje spíš hudební podklad a text. Mikropříběhy ze života, které se odehrávají na jevišti, střídají nálady, mají intenzitu, hloubku a potřebné napětí. Kroky a pohyby, které Zuska používá, jsou velmi muzikální, choreografie je niterná a pravdivá. Škoda jen, že se nevyvaroval leckdy až příliš doslovných momentů, když převádí slova písní. Občas to ale naopak funguje jako vtipné oživení, to když například při písničce o lachtanech dojde i na potápěčské ploutve.

Scénografie (Jan Dušek), která připomíná pokoj v bytě, jenž je zaplněn nábytkem, je poměrně jednoduchá. V nejrůznějších proměnách slouží překvapivě velmi dynamicky. Na rozdíl od Sóla pro tři tu ale nečekejte žádného průvodce, ústřední postavu ani pár. Soubor baletu Národního divadla, osm žen a osm mužů, šestnáct tanečních individualit, podává výborné a co do techniky, výrazu i projevu vyrovnané výkony. V krátkém sóle v závěru představení v prvním obsazení doslova září energický Ondřej Vinklát, báječné jsou Andrea Kramešová, Zuzana Šimáková i Michaela Wenzelová.

Nahrávám video
Petr Zuska se loučí s Národním divadlem
Zdroj: ČT24

Nové představení je velmi sugestivní taneční mozaika, divadelní inscenace s nezaměnitelným rukopisem, která rozhodně stojí za návštěvu. A jako bonus tohoto příjemného večera budou divákům cestou domů ještě dlouho rezonovat v uších melodie, které se jen tak neoposlouchají. 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoVečerníček O Pejskovi a kočičce míří na prestižní festival v Annecy

Tvůrci večerníčku České televize O Pejskovi a kočičce se v červnu zúčastní festivalu ve francouzském Annecy. Prestižní přehlídka novou verzi původního seriálu z padesátých let vybrala do soutěže televizních projektů. Sedm epizod režisérky Barbory Dlouhé podle knihy Josefa Čapka mělo premiéru loni na podzim na Déčku. Obě hlavní postavy namluvil Marek Eben a nově je doprovodila jazzová hudba Jakuba Šafra.
před 5 hhodinami

Chceme-li změnit realitu v Unii, musíme upozorňovat na negativa, říká režisér Made in EU

Stefan Komandarev patří mezi výrazné bulharské filmaře. Jeho díla ocenil festival v Talinnu, před třemi lety získal hlavní cenu v Karlových Varech a jeho nejnovější film měl světovou premiéru v Benátkách. Právě novinku Made in EU teď promítají i česká kina. Snímek měl premiéru na festivalu lidskoprávní kinematografie Jeden svět. Režisér, scenárista a producent ho na přehlídce uvedl osobně.
před 18 hhodinami

Ceny kritiky ovládlo Divadlo Na zábradlí, inscenací roku jsou ale Krkavci

Tři ceny divadelní kritiky za rok 2025 míří do pražského Divadla Na zábradlí, a to za herecké výkony Miloslava Königa a Magdalény Sidonové a pro divadlo roku. Nejlepší loňská inscenace Krkavci se rovněž hrála v Praze, ovšem v Dejvickém divadle.
22. 3. 2026Aktualizováno22. 3. 2026

Poslední výstřel zasáhne výběrem z české a polské fantastiky

Současně v Česku a Polsku vychází kniha Poslední výstřel. Antologii fantastických povídek připravila dvě výrazná jména žánrové literatury – Leoš Kyša a Jakub Ćwiek. Uvedení knihy podpořil Polský institut v Praze.
22. 3. 2026

Vikingy v Městském divadle Brno čeká rodinné dobrodružství

Městské divadlo Brno připravilo autorský muzikál ViK!NG. Diváci v dobrodružné komedii navštíví bájný svět vikingů. S přípravou tohoto rodinného představení začali tvůrci už v roce 2022. Trojice autorů se sešla už dříve při psaní historického muzikálu Devět křížů.
21. 3. 2026

Zemřel Chuck Norris

Zemřel americký herec Chuck Norris, kterého proslavily role v akčních filmech. Píší to média s odkazem na prohlášení rodiny. Norris byl ve čtvrtek hospitalizován na Havaji. Hlavnímu představiteli seriálu Walker, Texas Ranger bylo 86 let.
20. 3. 2026Aktualizováno20. 3. 2026

„Tanec na kostech mrtvých.“ Ruská kultura kryje v Mariupolu zločin okupantů

Tento týden jsou to čtyři roky od ruského bombardování divadla v Mariupolu, v němž se ukrývali ukrajinští civilisté. Útok nepřežily stovky lidí, přesný počet obětí zřejmě nikdy nebude znám. Okupanti důkazy svého zločinu zničili a na místě postavili nové divadlo, jehož okázalé – a pouze zdánlivé – otevření doprovázela prohlášení o „nezničitelné ruské kultuře“. Ukrajinci mluví o „tanci na kostech mrtvých“ a experti o důkazu, že ruská kultura je součástí okupační politiky.
20. 3. 2026

Video„Už bych rád zase něco řekl.“ Ondřej Ruml má nové album

Ondřej Ruml po patnácti letech vydává autorské album, kde se podílel na většině hudby a textů. „Nazrál ve mně čas, že už bych rád zase něco řekl, ale chtěl bych se věnovat do hloubky svým pocitům a vjemům,“ vysvětlil pro ČT24. Nahrávku s desítkou písní nazval Vždycky to tu bylo. „To je to, na čem se shodneme napříč generacemi, vyznáními a náboženstvími,“ vysvětlil. Název platí i pro to, jak Ruml vnímá nahrávání desek. „V dnešní době se říká, že alba se moc nevydávají, že se mají vydávat spíš singly, ale já si myslím, že album má ten hlavní smysl v tom, že to je jako kniha. Nějak začíná, pokračuje a končí. Zpěvák či interpret tím vydává pohled do svého světa,“ říká.
20. 3. 2026
Načítání...