Praha – Češi se rádi chlubí tím, že jsou národem hudebníků. Samotným hudebníkům se ale nežije zrovna lehce. Konzervatoře chrlí stovky absolventů, práce je málo a navíc špatně placená. A tak mnoho absolventů brzo ztrácí iluze. Často si hledají ještě druhé zaměstnání. Řada hudebníků tak často uvažuje o tom, že se budou věnovat něčemu jinému než hudbě a hudba jim zůstane jen jako koníček.
„Ten stav je trvalý od devadesátého roku a v podstatě nejen tedy hudebníci, ale celá kultura je tím zbytkovým resortem a tak je na něj pohlíženo. Žádná politická strana si nedala kulturu mezi své priority,“ vysvětluje prezident Unie orchestrálních hudebníků Ivan Pazour. „Síť českých orchestrů je poměrně široká a úrovní je samozřejmě dost kvalitní, když to srovnáme se světem. Ale myslím si, že do budoucna může vznikat jistý problém. To zázemí, které umožňuje hudebníkům vykonávat svou profesi, ideální není,“ říká dirigent Marek Štilec.
Hudebníci rychle přichází o iluze
Orchestry fungují jako příspěvkové organizace a mají poměrně stabilní přísun peněz z rozpočtů zřizovatelů, často měst a krajů. Platy se počítají podle tabulek. Řada z nich ale nuceně či dobrovolně přešla na obecně prospěšné společnosti, které žijí z příležitostných grantů a dotací. „Dá se říci, že platy hudebníků zejména v regionálních orchestrech jsou spíše podprůměrné. Náš nejlepší orchestr v Praze (Česká filharmonie) je zhruba někde pod úrovní pražského průměru,“ dodal Pazour.
V některých případech se provozuje švarcsystém, kdy jsou hudebníci zaměstnáni na smlouvu o dílo. Přichází tak často o jistotu a motivaci. „Je zvýšený zájem o stálá místa, kde je větší jistota. K nám chodí teď mnohem víc lidí na konkurz než před patnácti lety,“ říká Pazour. „Z vlastních zkušenosti můžu říct, že je tady trošku takový přetlak. Míst je méně, než je hudebníků,“ shrnuje houslistka Filharmonie Hradec Králové Lenka Brtníková.
