Praha/Brusel – Dostavba Temelína se už řeší i v Bruselu. Evropská komise hrozí Česku žalobou kvůli tomu, že jí česká strana odmítá poskytnout o tendru informace. Praha kontruje tím, že francouzský komisař pro vnitřní trh Michel Barnier straní francouzské firmě Areva, a tudíž je celá komise k Česku neobjektivní. Jakkoliv mohou působit takové tlaky skandálně, jsou normální. Zejména, je-li na stole zakázka století a podezření z nerovného přístupu vůči uchazečům o dostavbu Temelína přetrvávají.
Spor o Temelín v Bruselu: Češi i Francouzi používají nejsilnější zbraně
Brusel žádá po Česku informace o vyřazení Arevy z temelínského tendru již potřetí. Jak ale jako první upozornil Český rozhlas, Praha je poskytnout odmítá se zdůvodněním, že se stížností Arevy zabývají české úřady a mohou o ní rozhodovat i české soudy. Letos v říjnu dokonce vydal krajský soud v Brně předběžné opatření, podle kterého nelze tendr až do vyřešení stížnosti Francouzů uzavřít.
Jenže ještě v roce 2010 Česko v jiném sporu - o nákup letounů CASA bez soutěže - poskytovalo Evropské komisi požadované informace, přestože případ souběžně šetřila protikorupční policie i tuzemský Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, na nějž se teď česká vláda v případu Arevy vymlouvá.
Podle europoslance Jana Březiny (nez.), který se věnuje energetice, nemá Česko důvod, proč by se mělo v případě Temelína chovat jinak. „Pravidlo, že dokud to šetří Úřad pro hospodářskou soutěž, tak to nemá co zajímat komisi, jsme si vymysleli sami,“ řekl portálu ČT24. „V Evropě je zcela běžné, že když věc šetří národní dozory, je obvyklá spolupráce s Evropskou komisí. Já nechápu, proč teď blázníme,“ míní Jan Březina s tím, že pokud má Česko v případě Arevy čisté svědomí, mělo by informace o tendru co nejrychleji uvolnit.
Premiér v demisi Jiří Rusnok se ale brání. Česká vláda informace o temelínském tendru nemůže do Bruselu poslat, protože je podle Rusnokových slov „nemá“. Na rozdíl od tendru na letadla CASA totiž zakázku nevypisovala vláda, ale ČEZ.
Tato argumentace je ale nepřesvědčivá. Stát totiž má v ČEZu téměř 70% podíl, a tedy i odpovídající vliv na jeho rozhodování a kontrolu kroků firmy. Navíc, jak připustil sám premiér, požadované údaje má k dispozici také ÚOHS, který zakázku prověřoval. A to je státní úřad. Rusnokovy tedy jako šéfovi státní správy nic nebrání si o potřebné informace říct.
Zaujatý Barnier, nebo normální postup?
Insidery překvapila také námitka, kterou měli podle informací zpravodaje ČT v Bruselu čeští vyjednavači vznést na posledním důvěrném jednání v Bruselu. Tedy že eurokomisař Barnier neměří všem stranám sporu stejným metrem a je nakloněný francouzské Arevě. Jak připustil i bývalý český eurokomisař Vladimír Špidla (ČSSD): lobbing sice bývá při řešení podobných záležitostí v Bruselu běžný, Barnier přesto musí na podněty reagovat a žádná unijní pravidla tím neporušuje.
„Barnier je komisař pro vnitřní trh, čili jeho úřední povinností je, aby se tendry zabýval. Když mu jedna ze stran tak velkého tendru, jako je ten temelínský, napíše, že postup neodpovídal směrnici, a předloží mu k tomu nějaké argumenty, on jako správný úředník vyslechne stranu, která se na něj obrátila, vyslechnete protistranu a požádá národní vládu, aby mu k tomu dodala informace. To není nic neobvyklého,“ konstatoval Špidla.
ČEZ
Lobbing v bruselských kuloárech
U evropských institucí je registrováno téměř 6 tisíc profesních zájmových skupin a lobbistů, kteří se snaží prostřednictvím schůzek s politiky nasměrovat dění v Evropské unii pro ně žádoucím směrem. Své lobbisty si v Bruselu přitom registrují nejen evropské firmy a organizace, vyjednavače tam má i třeba americký softwarový gigant Microsoft. A pozadu nezůstala žádná ze stran sporu o tendr na Temelín. Jak Areva, tak ČEZ na lobbing v bruselských kuloárech ročně vynaloží stovky tisíc eur.
„Lobbing je v Bruselu věc naprosto obvyklá a nemá v tamním prostředí negativní konotaci jako u nás, kde si pod slovem lobbista řada lidí představí Frantu z Olomouce, jak se plíží s kufříkem pětitisícovek k nějakému zákonodárci,“ souhlasí europoslanec Březina. A připomněl příklad českého lobbingu z posledních měsíců: „Česká agrární komora a potravinářská komora lobbovaly ve prospěch reformy zemědělské politiky.“ Lobbisté podle Březiny chodí zcela veřejně přímo do Evropského parlamentu za ním i za jeho kolegy.
Setkání politiků s lobbisty nejsou v Bruselu považována za nic nepřiměřeného. Naopak. Mají včas eliminovat negativní dopady přijímaných směrnic. Aby se to nezvrtlo k prosazování vlastních zájmů firem a dalších zájmových skupin, má EU propracovaný systém pravidel takových setkání a jejich kontroly. Schůzky s lobbisty se musí odehrávat oficiálně a politici je nesmí tutlat. „Musí být známo, že se komisař s daným lobbistou setkal, nesmíte přijmout žádnou výhodu,“ připomněl Špidla s tím, že jen samotný náznak pochybení se trestá.
O tom svědčí mimo jiné případ bývalého eurokomisaře Johna Dalliho. Ten byl loni v říjnu nucen rezignovat kvůli pouhému podezření, že se mohl nechat ovlivnit zájmy jednoho maltského obchodníka z tabákového průmyslu ve chvíli, kdy se v komisi připravoval návrh protikuřácké směrnice. O důvod víc k tomu, aby si politici dávali na své kontakty s lobbisty pozor.
Společnost Areva
Přehlídka zbraní
Nestandardně se Evropská komise nechová ani v případě, když Česku hrozí žalobou. Smlouvy o fungování EU jí k tomu dávají jasné pravomoci. Komise si podle nich nejprve musí vyžádat od členského státu informace o sporném případu. Na jejich poskytnutí má daná země dva měsíce. Pokud i poté pochybnosti Evropské komise přetrvají, požádá členský stát o nápravu. A pokud ji jeho další kroky neuspokojí, může po uplynutí dvouměsíční lhůty podat žalobu k evropskému soudu v Lucemburku.
Samo Česko už si přitom touto cestou jednou prošlo. V roce 2010 na něj komise podala žalobu kvůli nesrovnalostem při nákupu vojenských letadel CASA. Hrozbu pokuty odvrátily až změny v zákoně o zadávání veřejných zakázek, připravené Nečasovou vládou.
Tendr na dostavbu Temelína je co do velikosti v evropském měřítku unikátní. Cena za dostavbu dvou bloků jihočeské jaderné elektrárny se odhaduje na 200 až 300 miliard korun. Nové bloky by měly více než zdvojnásobit výkon elektrárny, který nyní činí 2000 megawattů. Stavba by měla být dokončena v roce 2025 a nové reaktory by poté měly vyrábět elektřinu 60 let.