Evropská komise odmítla plán italské vlády na podobu rozpočtu pro rok 2019 a dala Římu tři týdny na představení nového návrhu. Ve Štrasburku to potvrdil místopředseda Evropské komise pro euro, sociální dialog, finanční stabilitu a kapitálové trhy Valdis Dombrovskis. Negativní postoj k rozpočtu se schodkem 2,4 procenta při vysokém zadlužení země podle něj nezměnilo ani pondělní vysvětlení italského kabinetu.
„Italská vláda jde otevřeně a vědomě proti závazkům, které na sebe země vzala,“ upozornil Dombrovskis. Porušování pravidel podle něj může na první pohled vypadat lákavě a nabízet iluzi svobody. „Je lákavé snažit se vyléčit dluh novými dluhy. Ale v určité chvíli je třeba dluh splatit,“ dodal.
Je to poprvé v historii, kdy Komise při hodnocení rozpočtových plánů zemí eurozóny k podobnému kroku sáhla; italský plán totiž podle ní porušuje pravidla Paktu růstu a stability – ostatně i samotný italský ministr financí Giovanni Tria již dříve připustil, že rozpočtový návrh jde proti pravidlům, Řím jej ale přesto už dále upravovat nehodlá.
Italský premiér Giuseppe Conte v úterý uvedl, že vláda nemá žádný záložní plán a že příští rok hodlá hospodařit na základě právě toho rozpočtu, který Evropská komise odmítla.
Conte očekává „upřímnou a konstruktivní“ diskusi s Evropskou komisí. „Tento rozpočet není improvizovaný. Je to rozpočet, na kterém jsme pracovali dlouhou dobu. Takže by nemělo žádný smysl, kdybychom dnes řekli, že ho zrevidujeme,“ prohlásil.
Kabinet chce zavést současně nízkou rovnou daň pro malé a střední podnikatele a zavedení základního příjmu pro chudé či snížení věku pro odchod do důchodu. Šetřit hodlá na migrantech a také na vzdělání.
Italský vicepremiér a šéf Hnutí pěti hvězd Luigi di Maio uvedl, že odmítnutí rozpočtu se očekávalo. „Je to první italský rozpočet, který se EU nelíbí. Nejsem překvapen. Je to první italský rozpočet, který byl napsán v Římě, a ne v Bruselu,“ prohlásil.
Italskou situaci problematizuje příliš vysoká úroveň veřejného zadlužení, na úrovni kolem 133 procent HDP. Ta je druhá nejvyšší v EU, po Řecku.
Podle komisaře pro hospodářské a měnové záležitosti, daně a cla Pierra Moscoviciho by tak rozhodnutí Komise nemělo nikoho překvapit. Hlavní obavy mají především z výše schodku, úrovně dluhu v kombinaci s možnostmi růstu italského hospodářství.
Moscovici označil dluh Itálie za „nepřítele italské i evropské ekonomiky“. Jeho snížení musí být pro Itálii strategickou prioritou, což ale nyní odmítnutý návrh neukazuje. Eurozóna je postavena na vzájemné důvěře členských zemí, podotkl Dombrovskis.
Při porušení přípustného schodku hrozí Římu sankce
Pokud Řím nový rozpočet navzdory postoji komisařů nepředloží (nebo budou úpravy v tom stávajícím nedostatečné), může Komise s Italy nakonec zahájit řízení ve věci překročení přípustného schodku, upozorňují analytici.
Zmíněné řízení by však následovalo až po projednání „závadného“ italského rozpočtu Evropskou radou, sestávající z hlav států nebo předsedů vlád členských zemí Unie. Výsledkem řízení ve věci překročení přípustného schodku mohou být sankce vůči Římu.
Podle hlavního ekonoma Czech Fund Lukáše Kovandy Evropská komise a ostatně i Evropská rada však situaci zřejmě nebude chtít „hrotit“, alespoň ne před volbami do Evropského parlamentu v květnu příštího roku.
„Tvrdý postup vůči Římu totiž bude vodou na mlýn italským antisystémovým politickým silám. Podle aktuálního průzkumu veřejného mínění má italský rozpočet podporu takřka 60 procent italské veřejnosti. Brusel tedy bude Itálii kárat, žádat nápravu, nikoli ji však trestat. Alespoň tedy v nadcházejících předvolebních měsících,“ konstatuje Kovanda.
Analytik: Pravidla dodržuje jen část zemí eurozóny
Řím sice připouští, že pravidla Paktu růstu a stability porušuje, není v tom ale ani zdaleka sám, dodává Kovanda. „V období od ustavení eurozóny do loňského roku došlo ke 168 překročením přípustného schodku některou ze zemí platících eurem. Celkem 47 z těchto případů lze zdůvodnit objektivně tíživou ekonomickou situací, což Pakt růstu a stability připouští, ovšem dalších 121 porušení pravidel ve věci deficitu mohlo být sankcionováno. Ale nebylo. Pokutováno nebylo ani Německo, které Pakt porušilo na počátku milénia vůbec jako jedna z prvních zemí,“ vysvětluje.
Navíc, ze zemí, které platí eurem, v loňském roce plně Pakt a tedy kritéria pro přijetí eura plnilo v oblasti veřejných financí (nejen kritérium deficitu vůči HDP, ale i kritérium veřejného dluhu vůči HDP) pouze Estonsko, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Malta, Nizozemsko a Slovensko. Tyto země mají dohromady 29,8 milionu obyvatel. Eurem tedy plně v souladu s pravidly EU platí nejvýše 8,7 procenta obyvatel eurozóny.
Itálie podle Kovandy od svého vstupu do eurozóny postupovala v oblasti veřejných financí nicméně poměrně odpovědně. Dokonce odpovědněji než Německo. „Římu se totiž od přijetí eura celkem soustavně daří, na rozdíl od Německa, vykazovat primární rozpočtový přebytek. Primární přebytek neobsahuje platby za obsluhu dluhu,“ říká Kovanda.
To, co tedy italské veřejné finance stahuje dolů, jsou dluhy nahromaděné od 60. do 80. let minulého století, tedy z období před přijetím eura.
