Soud v pátek uložil výjimečný trest 21 let vězení a následnou zabezpečovací detenci Jiřímu Junkovi, který se přiznal k tomu, že po několikaměsíčním týrání polil benzinem a zapálil v pražském bytě svou přítelkyni. Nepravomocný rozsudek ho uznal vinným i z týrání zvířat, ze znásilnění, nebezpečného vyhrožování nebo ze zdrogování nezletilé dívky. Podle znalkyň i soudu je náprava čtyřiadvacetiletého mladíka se sadistickými sklony téměř nemožná.
„Soud u obžalovaného neshledal žádné polehčující okolnosti kromě částečného doznání,“ uvedla předsedkyně senátu pražského městského soudu Pavla Hájková. Mezi přitěžujícími okolnostmi zmínila to, že Junek spáchal více trestných činů, že byl už dříve odsouzený za utýrání kočky a že zneužíval závislost a podřízenost poškozených dívek.
Za pokus o trýznivou vraždu pachateli obvykle hrozí patnáct až dvacet let odnětí svobody. Výjimečný trest v rozmezí dvacet až třicet let lze uložit, pokud je závažnost zločinu velmi vysoká nebo možnost nápravy pachatele obzvlášť ztížená. Hájková podotkla, že u Junka jsou splněné obě tyto podmínky. Vyšší výjimečný trest nezvolila s ohledem na nízký věk obžalovaného.
K uloženému časově neomezenému pobytu v detenčním ústavu soudkyně řekla, že pouhé ústavní léčení by dostatečně neochránilo společnost. Znalkyně totiž označily Junkův pohyb na svobodě za vysoce nebezpečný. „Medicína již nemá pro pana obžalovaného co nabídnout,“ konstatovala soudkyně s tím, že Junek byl od dětství v psychiatrické péči a veškerá léčení neměla na jeho smíšenou poruchu osobnosti efekt.
„Výjimečné tresty jsou v Česku skutečně ukládány výjimečně. Podle informací, které nám poskytlo ministerstvo spravedlnosti, byly v minulém roce uloženy pouze dva. Po tomto bude navíc ještě následovat zabezpečovací detence. Ta se ukládá na dobu neurčitou. Po odpykání toho jednadvacetiletého trestu se obžalovaný nepodívá na svobodu, dokud soudy neurčí, že už pro společnost není nebezpečný,“ uvedl redaktor ČT Tomáš Pikl.
Své činy odůvodňoval drogami a alkoholem
Nezaměstnaný vyučený prodavač, který pobírá invalidní důchod, vysvětloval své počínání drogami a alkoholem. Na devatenáctiletou přítelkyni se podle svých slov loni v dubnu rozzlobil, protože ji podezíral z nevěry. Polil ji benzinem a zapálil improvizovaným plamenometem ze zapalovače a spreje. Dívka se duchapřítomně uhasila sama válením po zemi, Junek jí nepomohl.
Utrpěla popáleniny druhého až třetího stupně na šestnácti procentech těla – konkrétně na obličeji, krku, prsou, zádech a rukou. „O té brutalitě svědčí mimo jiné to, že obžalovaný nechal napadenou dívku celou noc trpět v bolestech. Záchrannou službu zavolal až následující den ráno, a to ne kvůli napadené dívce, ale kvůli sobě, protože se při činu popálil,“ dodal Pikl.
Mladá žena bude mít doživotně nejen jizvy, ale také omezenou hybnost horních končetin i krku. Před zapálením ji Junek podle rozsudku několik měsíců slovně ponižoval a denně bil kvůli malichernostem.
Používal k tomu pěsti i teleskopický obušek, dívce také oholil dlouhé vlasy, nutil ji zabít domácího mazlíčka a vynucoval si přístup do jejího telefonu i počítače. Dva měsíce před zapálením partnerky navíc Junek omámil její šestnáctiletou sestru, když jí do džusu bez jejího vědomí přilil tekutou extázi.
Rozsudek dále uvádí, že Junek v minulosti týral jinou mladou přítelkyni. Ponižoval ji a vynucoval si na ní pohlavní styk, případně ho prováděl v době, kdy spala. V domě jejích rodičů navíc mučil potkany. Když ho dívčin otec po roce a půl soužití vyhodil, Junek dívku několik dalších měsíců nutil, aby se s ním stýkala a dávala mu peníze. Hrozil jí, že jinak zveřejní její intimní fotografie, a naznačoval, že je schopen ublížit jak jí, tak i jejím blízkým.
Popálené dívce, která přežila s trvalými následky, má mladík podle verdiktu uhradit za způsobenou nemajetkovou újmu 2,5 milionu korun, druhé týrané bývalé přítelkyni pak šest set tisíc korun a zdrogované nezletilé dvacet tisíc korun. Dalších 318 tisíc korun má od něj dostat zdravotní pojišťovna a 92 tisíc korun ministerstvo spravedlnosti, které poskytlo obětem peněžitou pomoc. Junek, státní zástupkyně i zmocněnkyně dívek si po vyhlášení rozsudku ponechali lhůtu pro případné podání odvolání k vrchnímu soudu.
