Praha – Papírové sáčky na psí exkrementy používá v parcích a městech kde kdo. Jen málo lidí však tuší, že jde o český vynález, který slaví úspěch i v zahraničí. Stejně jako u nás tak v parcích a městech po svých pejscích uklízejí například na Kanarských ostrovech nebo v Torontu. Češi si však na vynález zvykali pomalu, sáčky už totiž slaví sedmnácté narozeniny.
Nápad s papírovými sáčky vznikl v podstatě náhodou, když narazila bota pana Solnaře na nehezkou kupičku, která se povalovala na chodníku. „Řekl si, že se s tím musí opravdu něco dělat. A protože celý život pracoval v polygrafickém průmyslu, tak jediná ta myšlenka, která ho napadla, že to musí být papírové. Začal vymýšlet a konstruovat různé bagříčky. Nemělo to žádný smysl, bylo to strašně složité, a pak ho napadl tento jednoduchý systém – ten papírový sáček s lopatkou,“ vysvětluje jeho syn a majitel společnosti Fedog Ivo Solnař.
Tak lehké ale začátky papírových sáčků nebyly. Nikdo nevěřil, že by se mohl nápad ujmout. Pan Solnař si vysloužil přezdívku pytlíkový král. Největší investicí tak podle Solnaře mladšího byl entuziasmus jeho otce. „Řekl bych, že to trvalo takové tři, čtyři roky, než se to začalo objevovat v takové míře, že to bylo na obživu,“ vzpomíná syn.
Pejskařům se do úklidu dlouho nechtělo
Dalším oříškem ale bylo získat si přízeň pejskařů. Později už se podle Iva Solnaře majitelé mazlíčků hlídali mezi sebou. Dodnes platí, že když někdo po svém psovi neuklidí, sklízí nesouhlasné pohledy okolí. „My když v současnosti uděláme nabídku do určitého nového města nebo když začnou od nás odebírat, tak to trvá třeba čtyři, pět měsíců, než se to ti lidé naučí správně používat,“ dodává Solnař.
Jaroslav Stružka:
„Byli jsme jedni z takřka prvních v Praze, kdo s podobnou službou pro obyvatele přišel, a tomu samozřejmě odpovídal i ten začátek. Nejdřív se báli, že na ně nezbudou ty pytlíky, takže se hodně ztrácely - byl jich nedostatek. Když jsme viděli, jak se s tou službou zachází, tak jsme začali mít strach z toho, že to je špatná investice, ale po čase si na to lidé zvykli.“
Nelehkým úkolem bylo také sehnat firmu, která by celý servis kolem odklízení psích exkrementů zajišťovala. Ředitel společnosti Komwag Jaroslav Stružka vzpomíná, že už s Fedogem spolupracuje více než deset let. Ostatní společnosti prý Komwagu nabízely řešení v podobě igelitových sáčků, které sice řešily situaci ve městě, přírodu však poté opět znečisťovaly.
V Torontu nebo na Kanárech se sáčky také ujaly
Dnes už se firmě daří dobře a její vynález sklízí úspěchy i za hranicemi. „Z toho zahraničí se spousta potencionálních zákazníků ozývá třeba na základě nalezení tohoto produktu v pražských ulicích. Ty sáčky už sedmým rokem dodáváme na Kanárské ostrovy,“ tvrdí Solnař. Před dvěma lety docestovaly psí sáčky dokonce až do kanadského Toronta. Stejně jako u nás ale sáčky nevypadají. Musejí se přizpůsobit místní kultuře. Často státy dodávají vlastní motivy. Úspěch je tak velký, že si firma založila vlastní sáčkárnu. Tu pan Solnař pojal jako chráněnou dílnu.
